Hořím.
A asi jsem zabila můru, omylem, když jsem ji chtěla odcvrnknout z klávesnice.
Píšu tenhle příspěvek, aby se vyjádřila k tomu, co se za poslední měsíc stalo
Tábor
Skvělý, dokonalý, úžasný, jen mi přijde, že tak dávno, že si to ani nepamatuju. Super výhled, srandy kopeček, bez větších hádek (až na konflikty během návštěva a toho, že mě Kočky občas točily). Byla jsem ráda, za anděla a boží, protože kluci to vždycky nějak dokážou na táboře zvednout. A navíc Cvrčkova jiskra v oku a pěkná postava, a Rak, no prostě, Rak, tak to bylo fajné. Jen teď zpětně spíš doléhají ty negativa a věci, který se svojí ségrou odmítám řešit. Že to byl nejhorší tábor jejího života, že místo jedinýho volna musela bejt na debilním programu, že to byl její poslední tábor, že jsme jí ho úplně zkazily. Že se o tom bavila s Terkou a vlastně by nebylo tak strašný třeba přejít do Lomnice a bejt skautka tam.
Nevim, nemám sílu tohle řešit. Mám chuť jí říct něco sprostýho, ale to to nevyřeší. Nutit ji nebudu, ani to s ní už nechci řešit. Jen jsem ji poprosila, aby se to neřešila se mnou ale se všema. Že je nikdy nebude nutit vést oddíl proti jejich vůli, jen by od nich bylo fér, když jsou teda na stejný úrovni jako my, aby jsme se všichni sešly a vymyslely společně, kdo to teda povede. Ach jo.
 |
| jedno táborové panorama |
Příměšťák
Nevím, momentálně trochu přebíjí náš tábor, i když to je jen tím, že byl pozdějc. Bylo to něco naprosto jinýho, ale zároveň novýho. Malý děti, kluci, jiný lidi, vše bylo v něčem lepší a v něčem horší. Třeba že je nedocenitelný to, že my ten oddíl vedeme společně a přijde mi, že to máme všichni tak podobně nastavený. Že když někdo nezávisle na ostatních udělá nějaký rozhodnutí, že ostatní s ním budou víceméně souhlasit. To tady nebylo. Zase bylo fajn nemít naplánovanou každou minutu programu. Prostě odpolední program = prolejzačky a to stačilo. Žádný plánování, žádná výchova atd. Žádný hodinový porady.
Bavilo mě to, protože ty děti jsou celkem odpočinkový, teda to jsem neřekla, protože jsou hrozně zlobivý a náročný, ale zase jsou vtipný. Občas. První den jsem si u těch kluků představovala, jestli z nich jednou vyroste idol nebo ne. Později jsem začala vybírat materiál pro skautský oddíl, kdo by se do něj hodil.
Byla jsem ráda, za večerní návštěvy:-)
Vedoucí byli docela fajn. Vlastně asi nejmíň mi sedla Miri, ale protože k ní nedokážu bejt objektivní. Nějak jsem nevěděla, co jí mám věřit. Na druhou stranu ona byla jistotou, že se celkem často ukázal i Fo., což bylo asi vždycky to nejlepší. Že se se mnou bavil, že zase postý dokázal, jak je hrozně hodnej a vtipnej a má jiskru v oku a tak. Pravý opak Cvrčka. A i ostatní byli v pohodě, i když už to na konci docela jiskřilo, ale jenom trochu. Jen v jednu chvíli mi tam bylo dost smutno, a víckrát o trochu míň, když jsem seděla venku a kolem mě šest lidí, tři holky a tři kluci, tři páry a já solitér. Tak jsem nevěděla co dělat. Ale c'est la vie. Ou je.
A co bude?
Who knows. Flákání doma, v Roudnici, vedro, koupání, kdo ví.
