Při nočním návratu podzimní Prahou
kdy jde každý tak trochu sám
jsem spatřil ji, tu starou známou
deštěm zmáčenou na zastávce stát.
Před chvílí v očích slzu vlahou
teď náhle chtělo se mi smát
jdu pomalu k ní, nechci polekat ji plachou
topit se v jejím úsměvu jako tolikrát
V hlavě tisíce vět, jež léta jsem chtěl znát
byla mou milenkou i ztělesněním anděla
všechny mé otázky a pochyby zodpoví mi snad
Já nevšiml si tramvaje, jež mě míjela
dveře třináctky se zavřely
a ona mi zas zmizela.
---------------------------------------------------
Dveře naší fakulty
Jsou těžké a přesto,
kdo otvírá je často
stane se Herkulem
Ne snad, že by se stal bohem,
ale když jim řekne sbohem,
krom titulu pyšní se i bicesem.
---------------------------------------------------
Dveře naší fakulty
Jsou těžké a přesto,
kdo otvírá je často
stane se Herkulem
Ne snad, že by se stal bohem,
ale když jim řekne sbohem,
krom titulu pyšní se i bicesem.
---------------------------------------------------
Podzim
Pavouk tkající svou síť
Pak spustí se o píď
Padá níž na zlatavý list
Podzimem může si být jist
Šustění listů blokujících cestu
Šepot pozdních navrátilců
Šelestění jejich srdcí
Štěstí skryté na náčrtcích
Temné dny a plískanice
Topení hřeje zimomřivce
Také nálada na bodu mrazu
Tak pomůže jen ztráta hlasu
P
Š
T
---------------------------------------------------
Prolog
Někdy zoufale bije
slovem o slovo,
aby vykřesal jistotu
a podpálil s ní oheň nejistoty
který v našich srdcích často upaluje naději
Lidé se naučili jako slepci následovat plamen pochodně
jež bez zaváhání planul v dáli
a zapomněli, že cesta může vést i tmou.
Ale i pod plamenem svíce nemusí být vidět.
Přiložit ruku k dílu a postavit hranici
chránící člověka před poznáním a vlastní hloupostí
vyměnit meč za nekončící výmluvy
skryt ve tmě následovat dav před sebou.
Těžko se hledá odvaha škrtnout
Upalte básníka a podívejte, jak se škvaří
třeba s posledním výdechem uslyšíte pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat