Ale nevim, jestli bych to zvládla všechno sepsat. I když jsem z toho byla nejdřív trochu rozpačitá, z Odyssea sekty, ignorantů, toho, že tam nikoho neznám. Ale nakonec mě to hrozně dobilo.
I když ty první zápory pořád zůstaly, tak jsem si připadala důležitá. Jako, že mám možnost ovlivnit, co se bude dít, jestli budeme ve WAGGGS, ale i jiný významný i bezpředmětný věci. A i když jsem z toho vždycky byla na začátku děsně rozpačitá, tak mi po každým hlasováním spadl kámen ze srdce, že jsme se rozhodli správně.
A i když z toho občas mizel ten základní smysl, protože popravdě, jak moc se změní činnost vedoucích a dětí na schůzkách, když se budeme jmenovat tak či onak a podobně, ale budiž.
A i když jsem z toho nebyla tak hrozně nadšená jako Set, tak jsem byla fascinovaná tou sílou demokracie a tím celým procesem a bavilo mě to. I když tam vystupovaly sufražetky nebo další lidi, který byli mimo.
A poslední velký soukromý dík náčelnictvu, výkonný a ostatním radám a všem těm lidem, který to dělají na jiný než oddílový úrovni a velkej respekt, protože jim to musí zabírat hrozně moc času a nevím, kde berou nějakou pozitivní zpětnou vazbu nebo motivaci, kterou já třeba beru z dětí a tak, ale bez nich by to nešlo. A bylo mi jich hrozně líto, Dicka, Číči, Permiho, Špalka, který tam jsou už třeba let jen na týhle pozici a zadarmo věnujou veškerou čas tomu, že nás směřujou dál, řeší naše spory a tak.
Mám motivaci, která brzo vyprchá, protožestejně jako loni po Pavučině, tak letos mám zas bakalářku, státnice a navíc nejedu na tábor a ten skauting jen na úrovni porad mě nebaví.
Teď jsem nadšená a možná třeba tak ještě dva dny budu, jenom to brzo přejde.
Nevím, jestli tam budu moc jet příště, protože jsm tam udělala tolik ostudy, že už mě tam středisko nikdy nepustí.
Ale bylo to fajn.
A žeru Raka a Mývalům poker face.
