Road trip

Přišlo léto a zase jsem si, jako několik let předtím, musela pustit The O. C. Prostě srdcovka, a to hlavně kvůli Kalifornii, hudbě, Ryanovi a jeho postavě v nátělníku, Sethovi, kterej řeší věci víc než holky atd. A letos ještě o to víc, že tam budu. A doufám, že mi někdo zavolá, protože pak se ozve California na mém mobilu a já budu moc umřít. 

Ach jo, nechci bejt moc otravná, protože mi přijde, že se všema řeším jenom svoje léto. Jenže, já se prostě nemůžu dočkat. Jako největší dream comes true. Jako, že za měsíc touhle dobou za sebou budu mít státnice, přijímačky a budu v Buffalu, Freedomu nebo kdoví kde. 

Nejradši bych teď řešila jenom tohle, kde budu, co uvidím, pod jakým mostem budu spát apod. Vlastně se na to taky trochu netěším, protože strávím léto s lidma, který vůbec neznám. Budu muset letět hrozně mockrát letadlem, sama. Budu muset bejt často sama. A pak jen chvilinku cestovat s lidma, který vůbec neznám. A třeba v Izraeli to byl docela problém, že jsem si s nima moc nesedla. A tady budem jen asi 3 lidi a jedno auto. Tak doufám, že Víťu překecáme a objedeme toho co nejvíc. 

Ale na druhou stranu se na to nejvíc těším. Jako že když si vzpomenu na léto, tak mě úplně zaplaví vlna štěstí. Trochu se bojím, že to je špatný znamení, protože vždycky, když jsem se na něco takhle těšila, tak to moc nedopadlo. Ale když nevyjdou lidi, tak přece budu v Américe a uvidím ty neskutečný věci, který už asi nikdy víckrát ne. Ou je.

Malá ochutnávka, jinak jsem si koupila novou paměťovku, tak tam můžu nafotit asi tak milion fotek. 

To by stačilo, ať pak můžu okouzlovat s vlastníma fotkama ;-)

Je pěkně

Původně to měl být děsně optimistický článek. Že dneska to mělo být děsný, ale nakonec jsem zvládla upravit pdf svojí bakalářky, nacpat tam anglickej název, nechat si ji svázat, mezi tím se naučit na jedinej test tohohle semestru, pak ho asi neúspěšně napsat, pak odevzdat bakalářku, jít s Majkem na oběd, potom si jet koupit něco pěknýho na sebe, zmrzku a pivo. Pak na kolej a koukat na hokej, jelikož tenhle rok se ze mně stal odborník a největší fanda. Dostat od taťky zprávu, že se mi chytá roub na jabloni. A večer jít s holkama do Riegráčů a pak večer na posezení, který asi bude legendární, jak účastí, tak i tím, jak to asi skončí. 

Hmm. 

Pak mi přišel mail, že mám název a logo v bakalářce špatně. V tý bakalářce, kterou jsem asi před hodinou odevzdala i elektronicky a prostě už se to nedá změnit. Ok, chápu, že češtinářsky je ten název na hraně, ale jakožto novinář (to mě vždycky baví machrovat a přesvědčovat ostatní, že tomu fakt rozumím:-D) si myslím, že to špatně není, prostě jde mít význam na rozvoji. A to logo. Jako fakt dlouho jsem koumala, co je na něm špatně. Nejdřív mi přišlo, že má takový dvojitý čáry, že jsem prostě vzala nějakou divnou kopii toho obrázku. Ale vždycky mi google vyplivl více méně to, co tam mám. A pak mi to došlo. Že asi před rokem fakulta změnila logo, takový to, tak v týhle moderní době si všichni udělj něco jednoduchýho, co nejlíp vypadá jako tečka, kosočtverec apod. Hmm, udělala bych průzkum, kolik lidí, co teď odevzdávalo bakalářku, tam to nový logo má. A tohle je přesně to, co nesnáším na týhle škole. Že se člověk může snažit sebevíc, dělat výzkum, číst literaturu, psát dlouhý dny. Ale oni po tom budou chtít, aby převázal bakalářku kvůli logu nebo že nemá na titulní straně anglický název. 

Seru na to. 

A jdu slavit na posezení, doufám, že mi to spraví náladu nejlíp na stav před asi tak 30 minutama. 

Ale jinak musím říct, že ta moje bakalářka je vizuálně fakt pěkná. A jsem rebel, co nemá Times New Roman ani Arial :-D

Jednou to fakt vydám

A bude to bestseller.
Co se všechno může stát jednomu člověku za jeden život. 
Třeba dnešní historka by začínala...chtěla vyměnit žárovku u lampičky, aby večer mohla pilně pracovat na své bakalářce a hádejte kde skončila?
Radši vám ten konec řeknu osobně, aspoň se budete mít na co těšit.
Musím si to začít psát :-D

Vše nejlepší

Vlastně nejlepší bývaly ty narozeniny na skautských akcích, kdy měl člověk jistotu, že nebude sám. Protože si na tyhle věci moc nepotrpím, ale myslím, že každej má jednou za rok nárok na to, aby byl hvězdou dne, aby mu všichni přáli něco hezkýho a chystali pro něj překvápka, protože to je to, na co každej rok čekám. Nebo aspoň to, aby si vzpomněli.

reklamní sdělení - když půjdete studovat na Albertov, budete vypadat takhle drsně ;-)

Zatím vyhrává Tomáš F., který mi popřál, ať krom jiných věcí najdu prince. Tak mi to přišlo hrozně hezký a vtipný, když jsem si to vždycky tak přála, a teď najednou a) už jsem trochu ztratila iluze a optimismus o životě a za b) je to to poslední, na co mám teď čas a náladu. Jako když mi mamka nedávno řekla, že určitě brzo najdu taky někoho (vzhledem k Markétinýmu Tomášovi) a já ji řekla, že na takový blbosti teď nemám čas. Tak asi tak.
Tak čekám, jestli mi Markéta dneska zavolá, jestli ne, tak budu trochu smutná
Asi být sestra, co má narozeniny, je evidentně málo :-(

jedno narozeninový potěšení :-)