Tak jsem 3 tydny v zemi snu, living American dream. Za ty tri tydny jsem zazila tolik veci, co uz dlouho ne. Protoze posledni tri roky jsem jen delala ukoly, ucila se, psala bakalarky a pracovala. A najednou to vsechno na dva mesice prestalo.
A ted popravde, ten American dream se trochu rozplynul, protoze v tech serialech a filmech to vypadalo vsechno moc dokonale a happy. Mym nejvetsim snem bylo zit v Americe, nejlip v New York City. Mluvit cely den anglicky, jezdit autem po dalnich, chodit do kavaren.....A ted se nemuzu dockat az budu doma, protoze vsechno je vlastne pravda, ale jsou tu miliony dalsich vecich, ktery mi to kazi.
- dost me zklamalo NYC, mesto snu, ktery vlastne vubec neni uzasny, ale bylo to dost zpusobeny tim, ze jsem tam byla jen jeden den, bylo hrozny vedro a ja cely Manhattan prosla pesky s mega puchyrema na chodidlech a navic jsem byla dost unavena z predchozicho desnyho dne a nebyla adaptovana na casovy posun a nemela s sebou zadny piti, tak jsem je cekala, kdy to se mnou nekde sekne... ale postupne se to behem dne vylepsovalo, protoze se vylepsovalo pocasi a nejlepsi to bylo na Brooklyn Bridge, kde jsem stala asi 20 min a s vetrem ve vlasech pozorovala auta, more, lidi,....takze celkove to zas tak hrozny nebylo
-pak jsem odjela do Buffala a muj bus mel 4 hodiny zpozdeni, takze jsem tam prijela ve 2 v noci a sla spat ve tri, pac jsme s Diggrem, rangerem ze Scouthavenu, jeli do kempu...u nich jsem pak stravila asi dva dny, nez zacal tabor, poznala dva ze tri synu a jejich psa, ktery si vzdycky v noci otevrel dvere ke mne do pokoje a skocil ke mne na postel, ktera byla asi tak metr vysoko a nechtel vypadnout...ale s Diggrem byla sranda, i kdyz si ze mne porad dela srandu, pac jsem hrozne naivni a verim mu kazdou blbost, kterou mi nakeca, tak se ted snazim byt ostrazita
- pak zacal kemp, teda staff week, coz byl docela zahul, protoze jsme museli pripravit vsechno a zaroven se patricne proskolit, ale celkove to byla docela sranda, protoze tu nebyly zadny deti, takze jsme vsichni spolu byli hodne, i kdyz neco me dost vytacelo, treba ze jsme u hodne veci meli "demonstration"...treba jak spravne postavit stan, nest lehatko....misto toho, aby nas nechali prijit na to sami....coz tak trochu charakterizuje americkej skauting...a taky milion nepochopitelnych pravidel, ktery me na zacatku stvaly...ze oficialne nemuzu byt o samote s nikym mladsim 18...coz je dost tezky, kdyz jsem tady jedna z mala starsich 18 let a na nektery noci k nam musel jit spat nekdo nad 18, protoze bych v nasi chatce byla jedina nad 18 a asi bych mohla holky v noci nejak zneuzivat nebo fakt nevim....taky musime zabranit tomu, aby nas deti objimaly a holky musi mit jednodilny plavky...coz teda nechapu proc, protoze prece klukum je v plavkach videt celej vrsek a nam nesmi byt videt bricho, tak to fakt nechapu....taky jsem jednou ze srandy placla jednoho kluka (ze staffu, ne diteze) srandy pres zadek, protoze to je vec, kterou bych u nas udelala....a pak jsem byla dost podelana z toho, ze me vyhodi za sexualni haraseni, ale nastesti jsem asi byla jen paranoidni, ale od ty doby se fakt hlidam a na nikoho nesaham
- ve staffu je nas asi 45, vetsina kluci, vetsina mezi mezi 16 a 18 a hodne lidi ted maturovalo a jde na vejsku, takze si pripadam hrozne stara...jako je tu fakt sranda, ale obcas me to tu dost stve...protoze za a) jsem max. nedotykovej a neflirtovaci clovek b) jsem uz trochu nekde jinde, protoze uz na ty vztahy nahlizim trochu jinak a tady se posledni dobou neresi nic jinyho....a ja najednou premyslela, o cem se myma kamaradama bavime...a i kdyz kluky taky resime, tak urcite ne tolik a trochu jinym zpusobem...a me uz to trochu nebavi poslouchat....navic ted jedna holka vymyslela takovy "projekt", ze se snazi zjistit kazdyho camp crush....ja to uhrala na to, ze zadnou nemam, protoze jsou vsichni minimalne o 5 let mladsi...i kdyz nemuzu rict, ze bych si nekoho nevybrala, ale zas tak zhavy to neni....a hlavne jsem zapomnela zminit nejdulezitejsi pravidlo tabora....NO CAMP RELATIONSHIPS...coz mi prijde jako nejdebilnejsi, protoze v tech deckach vrou hormony a to je proste priroda a garantuju vam, ze se neco stane....a taky ta recnicka otazka, co je relationship, protoze kdyz se s nekym vyspis na prekazkovy draze (coz se btw loni stalo), tak to prece neni relationship, ale mozna si musim poradne zjistit vyznam toho slova, abych nezpusobila zadny prohresek :-D
-zatim jsem jen nadavala, ale vlastne to tu mam rada, protoze to misto je uzasny....hrozne bych to misto chtela presunout k nam a mit tu nas tabor, protoze je tu naprosto uzasny jezero s krasnym drevenym molem, kde jsem se marne snazila chytit rybu....pak krasna drevena budova Lakeside, kde se schazime, kdyz mame volno, je to hafo gaucu, kam se clovek muze natahnout a hlavne tu je naprosto uzasna veranda s vyhledem na to jezero, kde jsem nejradeji...uz jsem si vyzkousela mega moc aktivit...strilela ze vzduchovky, z luku, praku, chytala ryby, vyrabela zmrzku, rezala s mega velkou dvourucni pilou, jedla hafo divnych jidel atd.
- a lidi jsou tu fajn, navic si vsichni mysleli ze je mi 17, coz mi dost lichotilo a je tu sranda, navic tu mam docela privilegia a vsichni se ke mne chovaji hrozne pekne....i kdyz mam jed o privilegium, krery nenavidim, protoze kazdy rano a vecer musim pri nastupu vystrelit z mini kanonu, coz nesnasim, protoze to musim udelat ve spravnou chvili a parkrat uz jsem mela fauxpacko, ze jsem se treba trochu zamyslela nebo to proste negungovalo
- posledni vec, kterou bych mela zminit, je ze tu je par dvojniku...zatim tu je Spalek, Manas a Maverick...ale ted si tim uz nejsem tak jista, protoze si popravde uplne moc nepamatuju ty jejich cesky dvojniky, protoze jsem je dlouho nevidela....zvlast ten Maverick/Nick...nevim moc, co si o nem myslet, protoze nejdriv jsem ho nesnasela, pac je to namyslenej arogantni idiot....ale kdyz ho clovek bere s rezervou, tak jsem ho asi prestala nenavidet, protoze ma k tomu taboru dost podobny postoj jako ja a ted naposled se me zeptal, proc jsem tak dobry clovek....tak jsem mu rekla, ze nekdo byt musi
- ale jinak jsem max nekonfliktni clovek a mam pocit, ze tady jeste budu ty decka vychovavat a resit jejich problemy a vztahy, ale nechci se moc chvastat....taky nam behet staff vikendu rekli, ze vetsina holek neodjede z tabora, aniz by brecela...a ja nejsem clovek, kterej by nejak moc brecel...ale uz to mam za sebou hned behem prvniho tydne...ale narozdil od vsech ostatnich jsem nebrecela kvuli klukovi, hadce nebo pomluvam, ale protoze nejsem na nasem tabore s nasema holkama a nemuzu sedet u ohne, koukat do ohne a zpivat nase oddilovy pisnicky, tak doufam, ze se to nebude opakovat
Jinak je tu asi tak milion veci, o kterych bych mohla psat, o rodeu, prasatech, vcerejsim veceru v pristavu v Buffalu a hlavne o tabore, kde travim vetsinu svyho casu, ale tenhle prispevek je tak dlouhej, ze uz radsi koncim. Takze se priprate na dlouhy vypraveni, co vsechno jsem videla a zazila. A hlavne mi piste, protoze jsem neverila, jak tezky je byt nekde uplne sam daleko od pratel, rodiny apod. v kulture, kterou nechapete s tolika cizima lidma bez neceho, co by se dalo nazvat domov nebo aspon moje misto nebo domov, protoze zatim jsem jen bezdomovec, ktery kazdy tyden doufa, ze se ho nekdo ujme, dam mu matracku, jidlo a vyperemu jeho pradlo. Tak jsem rada za kazdou minutu, kterou mi nekdo z domova venuje....treba i moje segra, s kterou je to posledni dobou hodne spatny a ja nemuzu byt jediny, kdo se snazi. A hrozne me mrzi, kdyz jsem si vzpomnela, jak blizko jsme si kdysi dav o byly. A prestavam si stezovat. To je zivot. Mejte se v Cechach paradne
