Slibuju, že už to je poslední, jen já si prostě nemůžu pomoct :-/

dneska mi to tu asi poběží celý večer dokola

Žít

Tohle musím sdílet, protože mi poslední dobou zas trochu přijde, jako bych žila.

Třeba když člověk soulodí na kánoi v jedenáct večer na Vltavě.

Mám ráda spontánní akce, ale hlavně svoje spolužáky.

♥

Jsem blbá a zapomněla jsem svůj PIN

Mám poslední dobou celkem depresivní náladu.

Nevím, asi jsem nějaký maximálně přemýšlivý člověk, který nad sebou pořád dumá. Vlastně jsem přemýšlela, že jsem většinu svýho života byla děsně divná. Zaprdlá, snaživá, pomlouvačná, divná, apod. Když to člověk vidí takhle zpětně, tak se diví. 

Pak přemýšlím, jaký faktor vedl k tomu, že jsem teď jiná. Nevím. Možná to, že jsem věděla, že krásou si lidi nezískám. Občas doufám, že to ty lidi fakt hrajou se mnou a že si nemyslí, že jsem ve skutečnosti tak blbá. Snad jo.

Ach jo, to je podle Honzy poslední dobou moje nejčastější slovo. Trochu mi to připomíná loňský rok. Taková ta nikdy nekončící deprese je tu furt, škola, práce, diplomka, oddíl, přátelé, přítel,etc.

V poslední době člověk nějak objevuje staré známé a znova si připomíná, jak jsou skvělí, dokonalí a úžasní a hlavně nedostupní.

Taky nějak moc piju nebo spíš i to málo se mnou dělá divy.

A taky, nevím, v neděli jsem se vyhnula tradičnímu pití čaje, kdy každý musí říct to nej. Protože jsem se bála, že by to musel být pomeranč, co prošel Billovým zažívacím traktem nebo to, jak K. řekl "zlatíčko, ale tu krosnu si musíš sundat" a pohladil mě po vlasech. Protože tohle pro mě osobně bylo to nejvíc. A zároveň to bylo tak, osobní, že jsem to nikomu nechtěla říct.

Tenhle článek se moc nepovedl, ale nějak jsem ho chtěla dopsat, protože ho mám v hlavě už od pátku. A taky protože ten titulek to je jedna z dalších neuvěřitelnejch storek, co se mi minulej tejden staly a kterýma jsem opět bavila okolí. A tak mi K řekl: "A co si jako napsala do googlu - jsem blbá a zapomněla jsem svůj PIN?"

Tak asi tak.