Tenhle týden

Těším se na pátek, protože pravděpodobně

budu mít odevzdanou poslední písemnou práci v mým životě
budu mít za sebou tu hroznou část tý hrozný úřednický zkoušky

A tím pádem budu moct zase

žít
chodit běhat a cvičit jógu
tančit
mít sociální a kulturní život
fotit a zpracovat svojí první fotografickou zakázku
vrhnout se na přípravu tábora
uklidit si pokoj, jak ten pražský, tak ten třeboňský
nakoupit si jídlo
uvařit si

Už aby byl pátek

Aneb, když už není na vybranou,
nechej věci, ať se stanou...

Procházel jsem teď chvilku blog a našla tenhle příspěvek z jara 2013

Nějak mám pocit, že bych si měla začít užívat dokud můžu, dokud je mi 21 a jsem mladá. Nevím, prostě dělat bláznivý věci, neohlížet se a brouzdat světem křížem krážem. 

Tvl, to není možní, kam těch 5 let zmizelo. Ale vlastně některý věci od tý doby vyšly :-)

Štěstí

Poslední dobou život měřím na minuty, 

který rychle mizí

Hledám záchytný body, 

okamžiky štěstí, 

krátké, 

prchavé, 

smysluplné. 

Čekání na to, až něco skončí a bude se žít, 

přežívání, 

hledání smyslu a řádu,

dělání věcí, které mají smysl. 

Čekání na Gogota, 

na zázrak. 

Chytání štěstí mezi prsty než zase odletí pryč. 

Poslední dobou...