All by myself
I'm so much better on my own.
And way out there - oh oh oh
It is the same old place that it always has been.
Tenhle bude zas negativní
Pardon
Dneska jsem byla běhat, protože mě ten závod minulý týden naštval. To, jak jsem se trápila, jak jsem nezvládla ten kopec a konec, jak mám hroznou fyzičku. Jak mě to vlastně celý nebavilo. A dnešní běh byl paráda, podvečer, vůně rozkvetlých stromů, Vinohrady, Riegráče, kopce, schody, který jsem vyběhla,... Vlastně přemýšlím, jestli je pro mě dobrý koncept toho závodu, protože jsem vlastně od přírody divně soutěživá, tak, že se neustále s někým srovnávám a pak jsem akorát naštvaná, protože na tom závodě běží mraky lidí a člověk si to nemůže sám užít s větrem ve vlasech a sluncem v zádech. Ale zas ten závod je meta, důkaz, že člověk něco dokázal.
Byla jsem o víkendu na svatbě. A bylo to super, líbilo se mi, že si to udělali po svém, bez bílých svatebních šatů, s vlastně psaným proslovem, s orienťákem,... Bylo fajn mít tam pár záchytných lidí, u kterých člověk mohl skončit. Ale koncentrace malých a roztomilých dětí, se kterýma v poslední době nějak často přicházím do styku, mě nějak deprimuje. Pamatuju, jak jsme kdysi byli na Mixemu na nějaký přednášce a tam nám ten chlápek poradil, ať si vybíráme partnera podle toho, jaký bude otec. Problém je, že už jsou všichni otci. Nebo zadaní. Moje negativní nálada se točí pořád kolem toho stejného, tak to tu nebudu moc rozebírat.
Ale dnešní cesta autem z Budišova byla nej. Jela bych na nějaký roadtrip. Nebo čundřík do kopců.
