Óda na skauting

Těžko se to popisuje, ale díky skautingu zažívám ty syrové chvíle opravdovosti, které jinde nezažívám.

 

Je to dlouhá cesta, ze který už jsem trochu unavená.

 

Ale zároveň jsem na to v životě nejpyšnější a nejšťastnější, že mě to v životě potkalo.

Oddíl, Žabky, skauting.

 

Teď bude přicházet odcházení, ale s dobrým pocitem.

 

Tak to jen vzít za správný konec.

1. ledna 2020

Měla jsem tu dlouho rozepsaný takový negativní, o minulém roce, respektive jeho konci a té negativní náladě, která ho provázela.

Dneska jsem stála nad chalupou a kochala jsem se výhledem do mlžného údolí pode mnou. A bylo mi fajn. Vzpomínala jsem, jak jsem před rokem trávila prvního ledna sama doma ve Hlíně, jak bylo hnusně a já šla po dlouhé době běhat a řekla jsem si, že tenhle rok musím začít konečně běhat.

Když jsem tam stála dneska, tak mi bylo nějak líp než loni, a tak ten rok 2020 vidím nějak optimističtěji. Nebo jsem aspoň měla takový pocit, že všechno bude dobrý. 

Musím pro to začít něco dělat, ale ještě si musím promyslet, co vlastně chci. 

Přeju pěkný rok a skvělou novou dekádu :-)