Přiznávám, že celý podzim byl náročný a odcházení mnohem psychicky náročnější, než jsem myslela. Ale i když jsem z toho fakt špatná, tak nějak racionálně vím, že jsem to potřebovala udělat. Než by mě to na MMR psychicky zničilo. A zároveň se potřebuju posouvat dál a už jsem tam dlouhodobě stagnovala. Ale stejně jsem zničená. A díky své skvělé povaze jsem to brala jako moje osobní selhání, že jsem to nedala, nezvládla, byla neschopná a nezkušená. A to je hodně těžké si přenastavit.
Potřebovala jsem trochu vypnout, ale Vánoce byly nějaké z rychlíku. Tak aspoň tenhle víkend byl takový klidnější.
K roku 2021
- Bylo mi 30 a vlastně jsem z toho byla předtím hodně smutná, protože jsem si k tomu věku hodně dlouho fixovala to, že by můj život měl nějaký být a nebyl. A navíc mě zas ničilo, že mu předcházel lockdown, takže nekonečné dny o samotě na bytě. Ničí mě to. Duben byl hodně smutný a probrečený. A narozeninový den jako tradičně celý o samotě. Teda až pak zapíjení se ségrou na Vítkově. Ale pak se mi vlastně trochu ulevilo, protože je mi 30 a vlastně se nic nezměnilo.
- Předala jsem oddíl. A mám radost, protože se mi to předání líbilo a navíc jsem to předala holkách, které jsou na to připravené a vlastně jsem si je k tomu postupně vychovala. I když často se to musely naučit samy za pochodu. Jsem ráda, že to šlape, ale zároveň jsem si v posledních letech oddílem trochu kompenzovala nějaké jiné věci v životě a teď se musím sžívat s tím, že mě vlastně už nikdo na nic nepotřebuje, a nevím, kam se uchytit dál.
- Uběhla jsem půlmaraton (a desítku v Pečkách). Ale jinak to šlo s mým běháním docela z kopce. V létě za to mohl zánět šlach. Ale nějak to souviselo s celkovým letošním proměnlivým rozpoložením. Nějak mi občas to nedává smysl běhat. A vlastně pořád s tou motivací bojuju.
- Sestěhovala jsem se se ségrou. Dost jsem se toho bála, je fajn jí vídat, ale chvílema mě to dost ničí.
- Byla jsem na dvou svatbách. Dokonce i na své první a poslední dvojkařské. Co bych za to před 15 lety dala.
- Šla na dva koncerty Pavla Čadka.
- Chodila jsem šít, na kurz běhání a na akrobacii na šálách. I když to poslední je spíše takové hořkosladké.
- Začala jsem chodit na psychoterapie. Teď po půlroce jsem taková rozpačitá, co mi to dává a kam mě to posouvá. Ale asi malé posuny tam jsou. Od posledního sezení mi v hlavě zní taková ta poučka většiny romantických filmů, že dokud nebudu mít ráda sama sebe, tak nejsem připravená na to, aby měl někdo rád mě. Ale je to sakra těžký překonat to, že si o sobě myslím, že jsem "piece of shit".
- Šla jsem sama na čundr a sama odjela na GR221 na Mallorku. Nějak je to vyústění toho, že kdyby čekala, jestli na mě někdo bude mít čas nebo mě někdo náhodou někam pozve, tak budu jen sedět doma. A jsem za sebe ráda.
- Zažila jsem dost traumatizující dovolenou na Orlíku. A pár měsíců poté dala výpověď. Svojí první. A pak musela přežít ty psychicky náročný dva měsíce. A je mi líto, že to vyšlo zrovna na dobu, kdy se mění vedení. Ale vlastně dělám v životě většinou dobrá pracovní rozhodnutí. Tak doufám, že toto je jedno z nich. Ale dost mě potěšilo a) jak mě v mé nové práci chtěli, b) kolik lidí bylo smutných, že odcházím, protože se jim se mnou lidsky i pracovně dobře spolupracovalo. Je to skvělá pochvala, kterou se musím naučit přijmout. A moc mi to nejde.
- A poslední bod. Nějak pořád bojuju se svou postavou. Protože ono to prostě není o těch kilech, ale o hlavě. A tam to mám nastavené špatně.
A co v novém roce? Loni jsem si dala předsevzetí, že se každý měsíc naučím vařit jedno nové zahraniční jídlo. Vydrželo mi to do května. A v roce 2022 nevím. Táta nám vždycky v podnapilé půlnoční silvestrovské náladě přeje, ať se splní i to naše nejtajnější přání. A já momentálně žádné veřejné ani tajné nemám. Ale potřebuju se nějak dát dohromady.
 |
| tohle mýdlo jsem dostala od kolegyně v práci, a i když svíčky a mýdla moc nemusím, tak tohle mě docela dojalo |
