Pokračování kanadského dobrodružství

Odjela jsem z Jasperu a ten konec byl takový zvláštní. 

Říjen v Jasperu byl dost osamělý a chladný. 

A pak se to vlastně zlomilo jen pár dní před odjezdem, deskovky, české večery na A.

A tak jsem odjížděla taková dost rozpolcená, jestli dělám správný rozhodnutí. 

A pak jsem přijela do Vancouveru. 

A hrozně pršelo. 

A mně všechno zmoklo, peřiny mi přepadly do bláta. A připadala jsem si jako bezdomovec. 

Ale naštěstí nejsem. 

Ale to je vlastně jediný, co ve Vancouveru mám. Pokoj. V domě plným Irů. 

Ale na to, jak to vlastně na začátku vypadalo jako hrozná shithole, tak ten dům začínám mít ráda. Růžový záchod, zátiší na zahradě s boxovacím pytlem a klavírem. Můj pokoj, vlastně po 4 měsících vlastní útulný koutek, kde každý večer klepu kosu s dekou a vykuřuju to svíčkama. Dneska jsem třeba po 20 minutách googlování zvládla spustit myčku. A vlastně mi nevadí, že kohoutek v kuchyni je "awkward", jak to nazval jeden můj spolubydlící. 

A pak ten zbytek je takový zvláštní. Vancouver se mi líbí, až na ten neustálý déšť, protože vlastně co jsem přijela, tak mi je permanentní zima, protože jsem nějak permanentně promočená. 

A pak to, že zatím tu je vlastně dost nereálný sehnat práci. Nebo mi to nejde a nevím jak správně na to. Nebo jsem moc hrdá a nedokážu napsat lidem. 

A tak jsem teď taková trochu rozpačitá a dávám si nějakou dobu na to rozhodnout, jestli tu budu a co mi dává smysl. 

V něčem si vlastně připadám taková dost osamělá. 

Jsem introvert a některý věci mi trvají dlouho. To znova a znova seznamování mě trochu vysiluje. Ale jedno z mých předsevzetí na tenhle rok bylo, si přestat vyčítat věci. Jsem jaká jsem. A prostě mi bude chvilku trvat, než se skamarádím s lidma u nás na domě. Tak si nesmím vyčítat, že se tak ještě nestalo. Stejně tak si prostě nesmím vyčítat, že nejsem dostatečně komunikativní a easy-going. Vlastně tohle bylo jedno z mých velkých témat, když jsem chodila na terapii. Ale vlastně jsem to vnitřně nakročila k tomu, že lidi jsou individuální a já si nesmím vyčítat, že nejsem jak ostatní. Prostě mě ty nový kontakty a lidi stresují a nedokážu se do toho vrhnout hned a po hlavě. Ale vlastně po nějaký době to většinou dopadne. 

Pár zážitků

• minulý týden jsem zabloudila na hokejový stadion. A měli tam trénink mini brankáři. Tak jsem je tam pozorovala a mrkala na toho jejich trenéra, kterej si je tam hrozně vodil a byla to fakt sranda. 
• chodím každý den na kafíčko a dortík někam do města. Taková kompenzace za Jasper. A předevčírem jsem v random kavárně v centru města potkala svoje spolubydlící. Tak to bylo fajn, že jsem si s nima poprvé popovídala. 
• Včera jsem šla na free walking tour a dala se tam do řeči s jednou Američankou, a vlastně to bylo fajn, protože mi přišlo, že jsme jen čekaly, až ten průvodce domluví, abychom si mohly dál povídat. 
• A před týdnem jsem byla na prvním výletě s kamarády z Čech. A vlastně jsme spolu strávili hrozně moc času a bylo to hodně intenzivní. A dali mi krajích chleba, který si pečou, s máslem, a to mi udělalo fakt radost. Někdy stačí fakt málo. 

A postuju sem jedno svoje video. Mám takových videí plný mobil, protože jak tu jsem sama, tak si aspoň povídám sama se sebou. A tohle video mě vlastně neskutečně baví. Je někdy z července a pouštím si ho vždycky, když mi je smutno, protože mě vlastně potěší a pobaví. Tak sdílím. 

Roadtripping

Kanadský dobrodružství pokračuje

Vzala jsem si na týden volno a jela na roadtrip

A bylo to skvělý

Zapomněla jsem, jaký to je cestovat v partě. Poslední dobou vlastně cestuju jen sama a tak jsem zapomněla, jak může být skvělé sdílet zážitky. 

Kajakování s pivem v ruce a nádhernými výhledy

Koupání se v ledových jezerech při tom, co to všechno natáčí asijští turisti

Kempování mezi stromy s ohněm a neustálou vůní kouře na všem oblečení

Snídaně králů a svačinková manufaktura

Rozhovory o všem - od tvaru zvířecího trusu, přes historii Kanady a USA až po nevěru

Kochací přejezdy s Billy Talent, Good Charlotte, Arctic Monkeys a Lucií

Partie obří jengy, kdy jsem napětím skoro nedýchala

Ghost city v Banffu a to, že jsem si uvědomila, jak mi chybí brownfieldy a moje práce

Hodně piva, poutine, jelení a bizoní burgery a večerní sdílený brčka

Adrenalinová nálož na ziplině  a lanových překážkách. Když se člověk nebojí jet nad roklí na ziplině, ale bojí se jíst kanadský houby. 

Bylo to rychlý a intenzivní. A o to víc je mi teď z toho smutno, že jsem zpátky v Jasperu, zase stelu postele a nemůžu se nikam dostat. Je mi tu trochu smutno, že vlastně už všichni moji kamarádi postupně odjeli. Občas mě už vyčerpává si pořád hledat nový kamarády. Ale plánuju tu být už jen pár týdnů a přesunout se někam dál. Přišlo nám do Jasperu podzimní depresivní počasí, tak tohle je vedlejší efekt. 

Jasper life

Chtěla jsem psát nějaký veřejnější blog/příspěvky, ale nějak na to zatím nemám kuráž a čas. 

Ale mám teď nahromaděné emoce, které potřebuju sdílet. 

Je to tu v Kanadě na houpačce. 

Občas bojuju se svým introvertním já, s tím, že mi dlouho trvá, než si najdu a udělám kamarády. 

A taky mě upřímně serou medvědi a upřímný ale zároveň hysterický strach z nich.

Že tu hodně času trávím sama a občas přemýšlím, jestli už po létě nepojedu domu. 

Ale pak jsou chvíle, kdy mám slzy na krajíčku. 

A nedokážu uvěřit, že tu jsem. 

Na tak krásným dokonalým místě. 

A že mám čas jen na sebe. 

Je to tu perfektní. 

Jasper se mi dost dostává pod kůži. 

A dneska jsem si několikrát musela pustit tohle video. 

Poprvý, co jsem se vracela domu za tmy. 

 

Posbírat se

Vyspat se

Vyprat si

Sebrat všechny svoje rozervané části

a dát to všechno zase dohromady. 

Bylo to intenzivní

a nepříjemné. 

Ignorace a přehlížení

Nebýt součástí týmu

Být k ničemu

Nebýt slyšena a naslouchána

Potřebuju se co nejdřív poskládat zpět

Bojím se, že mi to sebralo to malé sebevědomí, 

které jsem si pracně dávala dohromady posledních pár let

Za poslední měsíc jsem toho probrečela hodně, včetně posledního týdne

Třeba jednou sama na lehátku na obědě, nebo cestou na kole do Hradce, kde jsem se točila v kruzích

Ser na ně, neber si to osobně

Nevím, jak na to, jsou to pro mě jen fráze, které nechápu

Pokusím se 

neztratit víru v sebe a to, že věci dělám dobře a za něco stojím

neztratit víru ve skauting jako bezpečné prostředí

dát se nějak dohromady

37 dní

Zajímá mě, jak budu tohle období jednou hodnotit

Intenzivní 

Emotivní

Stresový

Období, kdy o sobě hodně pochybuju

A snažím se si obhájit, že jsem na správném místě

Ale zároveň uznat, že se ty věci dělají dělat líp

A že ne všechny procesy byly správné i z mé strany

Neumím delegovat

Neumím být strukturovaná

Ale na druhou stranu to dělám s nejlepším vědomím a svědomím

A s kapacitou, kterou na to mám

Ale 

Za poslední měsíc mě něco fakt potěšilo

Že mi někdo nabídl pomoc, někdo koho jsem předtím vlastně málo znala, se nabídl, že za mě něco nepříjemného vyřeší, že se na něj můžu obrátit, když budu potřebovat pomoc nebo se zastat. 

A to vlastně několik lidí nezávisle na sobě

A nějak

Mi to hodně mentálně pomohlo

Že na chvíli ten kámen spadl

A mně přišlo, že mám konečně trochu oporu

Flow

Snažím se najít motivaci. 

Ale pořád věřím, že ty věci dělám dobře. 

Ale je toho hodně.

Až moc. 

Otevřela jsem si dneska po dlouhý době flašku vína. 

Protože i když byl sušší únor, pořád potřebuju tu kompenzaci. 

Chvalte a povzbuzujte lidi kolem sebe. 

Zaslouží si to. 

Já si to taky zasloužím. 

Dlouho jsem se těšila na NSJ. 

Ale začínám se těšit spíš na to, až bude po něm. 

Protože některý prostředí jsou toxický. 

Amen. 

Díky za každý nový ráno

 Připadám si se svým životem nějaká smířenější a vyklidněnější. 

Dneska ráno jsem si čistila zuby na nad vlakovým umyvadlem perlivou vodou a když jsem se pak na sebe podívala do zrcadla, tak jsem si řekla, že musím tohle zažívat častěji. 

Přestat se bát. 

Vlastně se v tom hodně posouvám. 

I když pořád tam je moje malá zakomplexovaná dušička. 

Ale tenhle rok mi přijde, že jsem se snažila. 

Kandiduju

ZVaS

Jamboree 

R-fest

Milešovka a Hájnice

Jarní série Tinder randíček

Rumunsko

Soutok a další dotahovačky v práci

Vltava run, dva půmaratony a další běhy

Snažím se bojovat s tím pocitem, že pořád čekám, až s někým budu a s tím pocitem, že jsem na některý rozhodnutí už stará a mám už začít plodit děti a brát si hypotéky. Ale že se musím přestat bát věci měnit i teď. A žít ten život už teď, jak ho chci.

Snažím se přijmout to, že mě mají lidi rádi a že jsem v některých věcech dobrá. Často si přijdu, že oproti ostatním nic pořádně neumím, ničemu nerozumím, nikam nepatřím. A možná neoceňuju, to co mám. 

Snažím se přestat si vyčítat věci, za který nemůžu a který nejsou moje chyba nebo jsou součástí toho, jaká jsem. 

Závěrem

Jsem ráda za to, co dělám, jak žiju

Jsem ráda za každý den, který prožívám

Jsem ráda za to, jaká jsem

A ještě úplným závěrem

Dala bych sem video ze včerejšího večerního kupé, kde jsme si udělali soukromou párty mimo zbytek lidí a kde A. hraje na kytaru. Protože v tu chvíli jsem cítila, že je to přesně tak, jak si život i ten okamžik přeju. A že jsem tam, kde je mi příjemně a opravdově.