Připadám si se svým životem nějaká smířenější a vyklidněnější.
Dneska ráno jsem si čistila zuby na nad vlakovým umyvadlem perlivou vodou a když jsem se pak na sebe podívala do zrcadla, tak jsem si řekla, že musím tohle zažívat častěji.
Přestat se bát.
Vlastně se v tom hodně posouvám.
I když pořád tam je moje malá zakomplexovaná dušička.
Ale tenhle rok mi přijde, že jsem se snažila.
Kandiduju
ZVaS
Jamboree
R-fest
Milešovka a Hájnice
Jarní série Tinder randíček
Rumunsko
Soutok a další dotahovačky v práci
Vltava run, dva půmaratony a další běhy
Snažím se bojovat s tím pocitem, že pořád čekám, až s někým budu a s tím pocitem, že jsem na některý rozhodnutí už stará a mám už začít plodit děti a brát si hypotéky. Ale že se musím přestat bát věci měnit i teď. A žít ten život už teď, jak ho chci.
Snažím se přijmout to, že mě mají lidi rádi a že jsem v některých věcech dobrá. Často si přijdu, že oproti ostatním nic pořádně neumím, ničemu nerozumím, nikam nepatřím. A možná neoceňuju, to co mám.
Snažím se přestat si vyčítat věci, za který nemůžu a který nejsou moje chyba nebo jsou součástí toho, jaká jsem.
Závěrem
Jsem ráda za to, co dělám, jak žiju
Jsem ráda za každý den, který prožívám
Jsem ráda za to, jaká jsem
A ještě úplným závěrem
Dala bych sem video ze včerejšího večerního kupé, kde jsme si udělali soukromou párty mimo zbytek lidí a kde A. hraje na kytaru. Protože v tu chvíli jsem cítila, že je to přesně tak, jak si život i ten okamžik přeju. A že jsem tam, kde je mi příjemně a opravdově.
