Chtěla jsem psát nějaký veřejnější blog/příspěvky, ale nějak na to zatím nemám kuráž a čas.
Ale mám teď nahromaděné emoce, které potřebuju sdílet.
Je to tu v Kanadě na houpačce.
Občas bojuju se svým introvertním já, s tím, že mi dlouho trvá, než si najdu a udělám kamarády.
A taky mě upřímně serou medvědi a upřímný ale zároveň hysterický strach z nich.
Že tu hodně času trávím sama a občas přemýšlím, jestli už po létě nepojedu domu.
Ale pak jsou chvíle, kdy mám slzy na krajíčku.
A nedokážu uvěřit, že tu jsem.
Na tak krásným dokonalým místě.
A že mám čas jen na sebe.
Je to tu perfektní.
Jasper se mi dost dostává pod kůži.
A dneska jsem si několikrát musela pustit tohle video.
Poprvý, co jsem se vracela domu za tmy.
