Home Alone

Nevím, jak je to možný, ale jsem dneska doma sama.

Možná proto, že jsem odmítla jet na strejdovi narozeniny. Protože za A) nejsme zas takoví boháči a za B) nějak ty rodinný session nemusím, jen bratranci a jejich superpřítelkyně/manželky/děti. A pak taky takový ty vtipy, kdo je další na řadě se svatbou a dětma. 

Včera jsme měli sraz s gymplem a bylo to fajn. Jako přišla jsem tam a tam šest kluků a já, pak přišla ještě Anetka a etc., ale bylo to fajn. Vidět, kam se všichni posunuli, jak už jsou velký a dospělí. A jak maj superpřítelkyně a super joby a....

Nechci hodnotit to svoje, dvě školy, protože mě nic nebaví. Žádná práce, přátele, přítel. Pořád stejná bečka, i když se to vlastně jen horší. Vlastně asi žádnej posun od gymplu. Cool. Dva a půl roku v loji. 

A poslední dobou taková únava a nihilismus, že vlastně proč se pořád zbytečně snažit. Pokaždý je to stejný. 

Někdy si říkám, proč vlastně chodit do školy, snažit se studovat něco, co stejně nikdy nedokážu dělat. Pak přijedu domu, jediný moji jistotě, a po dni už jsou zase všichni rozhádaný. Chytnem se se ségrou, protože jí prostě nedokážu nezávidět jakoukoli část jejího života.

A taky nesoudit. To mi vážně nejde. Ale snažim se to zlepšit. Protože párkrát jsem soudila špatně. A pak taky přece nemůžu soudit kluka jen kvůli tomu, že nemá postavu jako Arnold. Prostě, vždyť je to jedno, jak člověk vypadá. Přece nemůžu odsuzovat povrchnost a pak vlastně taková bejt taky. Nějak mě fakt ovlivnil ten feminismus, možná předmět, kterej mi zatím na VŠ nejvíc dal, a to prostě takovej trochu jinej pohled na život. Nebo aspoň možnost přemejšlet nad určitýma věcma. 

Tyhle prázdniny jsou děs. Nedokážu nic pořádnýho udělat. 

Mám takovej blbej pocit ohledně následujícího semestru. Přála bych si, aby byl o měsíc delší. 

Ale jinak mám celkem pozitivní pocit z následujícího roku, takovej, že mě čeká pár pozitivních změn. Ale myslím, že takový pocit mám celkem často, a je to pořád stejný. 

No nic, asi jdu ještě radši něco dělat, noc je ještě mladá.

Jen jsem celá zvědavá, co skvělýho podniknu letos na Silvestra :-(

Veselý Vánoce

Tak dneska byla tradiční milá atmosféra. Ráno říkali v rádiu výsledku průzkumu, že v britské rodině se na Štědrý den průměrně 5x pohádají. No, myslím, že u nás byl nadprůměr. Ať už to bylo kvůli tomu, že pod stromečkem nebudem mít žádný drahý dárky, že stromečku není až ke stropu (a tak jsme demonstrativně vyrobili špičku z čokoládovýho Mikuláše), kam půjdeme v Třeboni na procházku, kolik se poslalo vánočních SMSek, že sedíme u stolu moc brzo,....

Ségra se mě zeptala, kolikrát ještě budu na Štědrej den doma. 

Jinak poslední tejden ve škole byl fajn, sice náročnej, ale nějak jako znamenal, že jsem se po třech letech v Praze konečně usadila. Konečně.

Pak mě tak taky trochu dostává ta situace, kdy všichni balí Verču a ty kluci jsou z toho úplně paf a u Matěje jsem si říkala, konečně jeden kluk, kterej ji bere normálně, kterej se se mnou baví i jinak, než, když je tam ona. Asi jsem občas natvrdlá, jen jsem ráda, za ně oba. Problem solved. Jen chudák Venca :-(

Bojím se následujícího půl roku. Že nebudu mít čas dělat tu důležitou věc jako je moje Bc práce a státnice, shit. 

Tak mě štve, jak o něčem pořád jenom mluvím, ale neudělám to. Jak se mi všichni smějou, že stejně v létě nikam nepojedu. Nepojedu. Protože, abych mohla, tak bych za a) musela mít peníze a za b) čas(=nejet na tábor + zkoušky + státnice + neexistující práce).

Dva a půl roku a pořád žádná událost, na kterou bych mohla bejt pyšná, nějakej zlom, záchytnej bod. 

Ale jsou Vánoce, tak žádný negativní nálady. 

To přijde až se Silvestrem :-)

Tak Happy Christmas :-)

Konečně Vánoce

Tadá, volejte sláva a nejmíň 14 dní se radujte (teda aspoň dneska večer), konečně mám všecko hotovo, jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo, jsem fakt happinda :-) Jupí jej, juhů

Konečně, jupí jej. Tak ještě trochu shrnout svoje pocity a zážitky z poslední doby.
* Vánočka celkem fajn, ráda jsem asi po sto letech viděla Křoví, zajímavý je, že s některýma lidma je to pořád stejný, i když se nevidíte půl roku
* asi podruhý nebo potřetí v životě jsem hrála to ano/ne, a pamatuju si, že minule jsem měla hroznej problém ukázat pravdu, tentokrát jsem měla tak trochu problém si vyřešit svůj postoj a správnou odpověď, i když mi pak celej zbytek víkendu vrtala hlavou otázka, jestli jsem zamilovaná, dala jsem ANO, ale spíš asi NE, těžko říct, co to vlastně znamená, ale celkem jsem stabilizovaně spokojená
* jen mě fakt mrzí, že jsem nevyfotila žádnou použitelnou fotku, nemám ráda dělání kreativních věcí pod tlakem
* to co, se dělo od neděle do dneška byla hrůza na druhou, jako volnej čas asi tak dohromady 10 minut, kdy jsem se v pondělí koukla asi na 5 videí na Youtube
* líbí se mi, že už nejsem tak zaprdlá
* jo a pak ještě to leháro včera večer, i když se mi to vůbec nehodilo, ale protože Prófa dneska nemohl, ale bylo ta vlastně moc super, jen mě tížilo to, že mám od osmi ráno školu, musím odevzdat recenzi a úkol na metody a úkol na matgeo a povídku a neměla jsem to hotový a prostě kdyby to bylo dneska večer, nestál by dnešek za tak velkej prd
* tak ještě ke včerejšku, svařák na Petříně best ever, hygienický poměr 4:5 (ano, holky byly v menšině), pak hospoda, peklo, fotbálek, kluk co hrál hity na klavír s holkou na housle, jen mě štvalo, že jsem musela tak brzo domů :-(
* jo a taky křenění a Verča, bože, bože
* dnešek - ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ranní brzké vstávání, obvyklé symptomy dne poté, bylo mi blbě a to nejen opilecky, ale hlavně moje nachlazení vygradovalo na maximální možnou míru a dneska jsem úplně umírala, ráno při metodách jsem psala recenzi, pak jsme se nemohli domluvit, jak se správně řeší ten příklad na čas, pak jsem přejela na žurnalistiku a nebyla schopná přečíst tu worst recenzi ever, pak jsem jela zas na albertov, řešila matgeo, a pak vyvrcholení krize v PC učebně...bezmocně jsem seděla na židli a myslela jsem, že mi prostě už není souzení ten debilní úkol odevzdat, ale pak Honza Bureš a zachránil mě, pak ještě nekonečný matgeo a pak už jen soukromý posezeníčko v Big Lebowski a teď tady na koleji s Peťou a ...jo, taky jsem asi tak před půl hodinou přišla o hlas, tadadadá
* pak jsem viděla gossip a fakt mě to nenadchlo, jako vážně, Dan, a jako vážně skončila Serena s Danem? wtf
* a pak ve sprše ten kluk s holkou, jako vážně, jsem proti tomu, aby spolu lidi chodili

pardon za výlevy, dneska toho bylo nějak moc, ale jak jsem tak koukala, tak jsem nebyla jediná

Kéž by to takový bylo vždycky :-D

Like stupid Adam and Eve they found their love in tree

mám pro něj takovou speciální slabost, protože je to něco absolutně jinýho než cokoli co poslouchám a hlavně to, jak si s tím vším hraje a navíc mám slabost pro sbory ;-)

Jak je venku

Ve zkratce
posledních 14 dní tohohle semestru, ani nevěříte, jak se těším, až to skončí
dneska jsem v metru viděla Matěje a neměla jsem sílu za ním běžet, stejně by mu to bylo fuk, jen jsem ráda, jak se za ty dva roky něco změnilo :-)
ve čtvrtek to byla malá Třeboň v Praze
jen ta cesta byla děsná, v tý nehorázný zimě, kdy nám ujely denní spoje a ještě nejely ty noční, takže jsme stejně většinu šly pěšky
a pak mi bylo v pátek blbě
a šla jsem dělat ten blbej test z angliny, ztratila jsem ISICa a navíc bylo požární hlášení
pak Pavučina
nevim, nějak nevim, co si o tom kurzu a těch lidech myslet
nechci být sabotér a všechno odsuzovat, protože tomu taky moc nerozumim a nevim, jak to udělat líp
některý lidi mě nehorázně štvali, některý byli fajn
některý mě dostávali (W)
občas jsem si přišla jako loser, občas by si člověk přál, aby měl lepší oddíl, nestudoval v Praze a měl na to víc času a schopností
vlastně se mi tam tentokrát líbilo, jen  kdyby to tam potom všude na chodbě nesmrdělo tou smaženou rybou, nějak se mi z toho celej zbytek víkendu zvedal kufr
a teď jsem děsně nemocná a unavená a neschopná cokoli dělat

radši nic

Mixem ve zkratce

Dneska odpoledne jsem byla velmi produktivní, udělala jsem si dlouhej list restů a jela, jen teď nějak došla šťáva, tak potřebuje nějakej oddech.

Tak k Mixemu

• přednášky nuda jako obvykle, jedna celkem šla, ale nic novýho se na ní člověk nedozvěděl, druhá - no, za těch ani ne deset minut jsme se ségrou asi stihli svou konverzací naštvat všechny v okolí, pak 1 battle v piškvorkách, jeden embarrasing odchod, ale když jsme poté potkávali další lidi na chodbě, evidentně tam pak ten chlápek zůstal sám

• taneční večer, sice nic moc, ale asi zatím nejlepší z těch, na kterejch sem byla
• protože jsem tam byla sama a nemusela se na nikoho ohlížet, brát ohledy a bejt nikým limitovaná
• zároveň jsem tam byla děsně sama a ztracená a marná
• pár lidí jsem tam znala, jsem ráda za Martinu, ségru, která ke mně jednou za čas přišla, abych jí podržela kabelku, za Fo, Čápa, Dvojkaře, etc.
• pochopila jsem, jak se musí na Dvojkaře, člověk si musí odpustit takovej ten ukřivděnej postoj a nesmí na nic čekat...prostě, když se chci s nima bavit, tak za nima zajdu a i Rak, se Škupkou na klíně se se mnou může více méně bavit
• Vochy byl nějakej nečekaně vstřícnej, jako že mě vždycky pozdravil, i když jsem si ho ani nevšimla
• Cvrček byl Cvrček, nějak ho pořád nechápu a dobře, už ho nikdy nebudu přemlouvat k tomu, aby se mnou šel tancovat (vsadim se, že kdybych byla Řepa, tak ani nemusím říct slovo a tančil by se mnou celej večer), vlastně asi nebudu nikdy chodit na plesy, protože neumim tancovat, ach jo
• Fo, nevim, asi jsem na něj trochu změnila názor, nikdo není dokonalý
• za celej večer jsem tancovala 2x (a ještě jednou jsem to měla slíbený, ale když jsem ho pak viděla, tak jsem to radši vzdala + jsem nechtěla rušit), a pak ještě taková malá dýza na konci
• někdy mě neskutečně vytáčí ségra a ty její kecy, o tancování, o ní a jejím skvělým životě ...bla, bla, bla, bla, bla, bla...no a co, ne každej je krásnej, komunikativní, sportovně a hudebně nadaný jako ona, grrr, tak to člověk nemusí mít na talíři pokaždý
• stejně jako řešit, kdo je hezkej, tlustej, hubenej, ošklivej, no a? to že je holka ošklivá...nikdo není ošklivej, občas jsme hrozně povrchní a já nechci
• taky mě občas nehorázně vytáčely holka, zvlášť Žížala, prostě mi přijde, že člověk může žít aniž by v životě něco zažil, tak jsem nikdy neviděla porno a doufám, že ani neuvidím, no a? tak jsem nikdy v životě nekouřila a doufám, že nikdy nebudu, no a? tak s nikým nechodím a doufám, že snad brzo budu, no a? aspoň mám tolik hrdosti, abych se s někým nechtěla vidět, jen, abych se s ním mohla vyspat, na některý věci mám holt svůj názor, ale člověk nemusí bejt za každou cenu vulgární, není to hezký a já to nemám ráda a věřím, že tak lze žít
• mám takovej pocit marnosti, jako, že hledám něco, co by vlastně mělo smysl

Vlastně jsem měla celkem pozitivní dojem, ale teď vlastně nevim. Ten pocit, který mám na každým plese a skoro pokaždý, když jdu na nějakou akci. Co tady proboha dělám? Co jsem to za člověka?

Radši nic.

Život je přece skvělej. 

S Peťou jsme si vyrobily velmi originální adventní věnec s víčka od Ramy. A pustily si koledu od Káji.

Padampadam. 

Mám jedno velký přání, sehnat za rok někoho, kdo by se mnou chtěl chodit tancovat, slibuju, že se pokusim zhubnout, trochu máknout na svojí fyzičce a motorice. Strašně chci nebejt takový dřevo, když to zvládl i brácha.

Nazvala bych to životní frustrací.