Tak k Mixemu
- přednášky nuda jako obvykle, jedna celkem šla, ale nic novýho se na ní člověk nedozvěděl, druhá - no, za těch ani ne deset minut jsme se ségrou asi stihli svou konverzací naštvat všechny v okolí, pak 1 battle v piškvorkách, jeden embarrasing odchod, ale když jsme poté potkávali další lidi na chodbě, evidentně tam pak ten chlápek zůstal sám
- taneční večer, sice nic moc, ale asi zatím nejlepší z těch, na kterejch sem byla
- protože jsem tam byla sama a nemusela se na nikoho ohlížet, brát ohledy a bejt nikým limitovaná
- zároveň jsem tam byla děsně sama a ztracená a marná
- pár lidí jsem tam znala, jsem ráda za Martinu, ségru, která ke mně jednou za čas přišla, abych jí podržela kabelku, za Fo, Čápa, Dvojkaře, etc.
- pochopila jsem, jak se musí na Dvojkaře, člověk si musí odpustit takovej ten ukřivděnej postoj a nesmí na nic čekat...prostě, když se chci s nima bavit, tak za nima zajdu a i Rak, se Škupkou na klíně se se mnou může více méně bavit
- Vochy byl nějakej nečekaně vstřícnej, jako že mě vždycky pozdravil, i když jsem si ho ani nevšimla
- Cvrček byl Cvrček, nějak ho pořád nechápu a dobře, už ho nikdy nebudu přemlouvat k tomu, aby se mnou šel tancovat (vsadim se, že kdybych byla Řepa, tak ani nemusím říct slovo a tančil by se mnou celej večer), vlastně asi nebudu nikdy chodit na plesy, protože neumim tancovat, ach jo
- Fo, nevim, asi jsem na něj trochu změnila názor, nikdo není dokonalý
- za celej večer jsem tancovala 2x (a ještě jednou jsem to měla slíbený, ale když jsem ho pak viděla, tak jsem to radši vzdala + jsem nechtěla rušit), a pak ještě taková malá dýza na konci
- někdy mě neskutečně vytáčí ségra a ty její kecy, o tancování, o ní a jejím skvělým životě ...bla, bla, bla, bla, bla, bla...no a co, ne každej je krásnej, komunikativní, sportovně a hudebně nadaný jako ona, grrr, tak to člověk nemusí mít na talíři pokaždý
- stejně jako řešit, kdo je hezkej, tlustej, hubenej, ošklivej, no a? to že je holka ošklivá...nikdo není ošklivej, občas jsme hrozně povrchní a já nechci
- taky mě občas nehorázně vytáčely holka, zvlášť Žížala, prostě mi přijde, že člověk může žít aniž by v životě něco zažil, tak jsem nikdy neviděla porno a doufám, že ani neuvidím, no a? tak jsem nikdy v životě nekouřila a doufám, že nikdy nebudu, no a? tak s nikým nechodím a doufám, že snad brzo budu, no a? aspoň mám tolik hrdosti, abych se s někým nechtěla vidět, jen, abych se s ním mohla vyspat, na některý věci mám holt svůj názor, ale člověk nemusí bejt za každou cenu vulgární, není to hezký a já to nemám ráda a věřím, že tak lze žít
- mám takovej pocit marnosti, jako, že hledám něco, co by vlastně mělo smysl
Vlastně jsem měla celkem pozitivní dojem, ale teď vlastně nevim. Ten pocit, který mám na každým plese a skoro pokaždý, když jdu na nějakou akci. Co tady proboha dělám? Co jsem to za člověka?
Radši nic.
Život je přece skvělej.
S Peťou jsme si vyrobily velmi originální adventní věnec s víčka od Ramy. A pustily si koledu od Káji.
Padampadam.
Mám jedno velký přání, sehnat za rok někoho, kdo by se mnou chtěl chodit tancovat, slibuju, že se pokusim zhubnout, trochu máknout na svojí fyzičce a motorice. Strašně chci nebejt takový dřevo, když to zvládl i brácha.
Nazvala bych to životní frustrací.
Žádné komentáře:
Okomentovat