Jako mám pocit, že existuje nějakej blbej zákon, že kdykoli napíšu nějakej pozitivní člínek, tak se to další den podělá.
Nu což, aspoň tejden nemusím chodit do školy.
Ale doufám, že to brzo opraví. A že to pujde.
Prosím.
Nechci dělat státnice v Jinonicích.
A taky jsem ráda, že už nepotřebuju žádný knížky z knihovny, to by byl celkem průser.
A taky jsem byla super jasnozřivá, když jsem si šla minulý týden vyzvednout ty teze.
zdroj: Čermákův twitter
Mám poslední dobou nějakej blbej pocit z toho, co se děje. Jako by šlo všechno do kopru.
Táta by mohl dělat detektiva, protože aniž bych řekla slovo tak do poslední detailu odhadl, co se mi včera stalo. Jen podle toho, kde jsem měla odřené kolo.
Víkend byl bezva. Plodnej. Navíc včera bylo naprosto úžasné odpoledne, kdy jsem vzala kolo a jela strašně rychle na kole, a pak takovej děsně dlouhej kus bez držení, s větrem ve vlasech, a pak mezi rybníkama a prostě to tady mám hrozně ráda. Třeboň je nejkrásnější na světě :-)
Ale možná mi ke štěstí prostě bude jenom stačit voda.
Po dlouhý době jsem zase měla dobrej pocit z focení :-)
Těšim se na tenhle tejden.
Jen tak.
Dneska mě potěšily dva maily, od Káči a Lába. A taky mám radost ze Špalka, prostě bych mu hrozně přála, aby mu to vydrželo navždy. Jako všem lidem, který se berou.
So remember we were driving driving in your car
The speed so fast I felt like I was drunk
City lights lay out before us
And your arm felt nice wrapped 'round my shoulder
And I had a feeling that I belonged
And I had a feeling I could be someone, be someone, be someone
Taky jsem některý věci ohledně svý budoucnosti začala brát vážnějš. Abych než mi bylo 30 něco zažila :-)
Takový ten pocit, kdy vám není zima.
Takový ten pocit, že je venku kráásně.
Takový ten pocit, že něco kvete.
Takový ten pocit, když venku prší.
Takový ten pocit, když člověk cvičí a druhý den ho příjemně bolí tělo.
Takový ten pocit, když jí člověk zdravě.
Takový ten pocit, když jde a potká někoho známýho.
Takový ten pocit sedět v parku nad Prahou s větrem ve vlasech.
Takový ten pocit, že člověk musí být venku a nemůže nic dělat.
Takový ten pocit, že bakalářka vlastně nějak dopadne.
Takový ten pocit, když najdete po půl roce za postelí MP3jku.
Takový ten pocit, když posloucháte hudbu spojenou s nějakou etapou svýho krátkýho života.
Takový ten pocit cestování.
Takový ten pocit a la Orange County a soundtrack a život boháčů.
Takový ten pocit, když vidíte štěňátko a hrozně byste chtěli něco živýho, o co se můžete starat.
Takový ten pocit a la "Don't stop me now" a Pálava.
Takový ten pocit skautingu.
Takový ten pocit, když sledujete nové video Charlieho McDonella.
Takový ten pocit, když je člověk dokonalej.
Takový ten pocit, že musíte něco dělat, ale místo toho se připojíte na hodinu, kde vůbec nemáte být a učíte se zaměřovat s teodolitem.
Takový ten pocit, že nevíte co s létem.
Takový ten pocit, že všechny holky chodí na vysokejch podpatkách v legínách s kabelkou na předloktí.
Takový ten pocit, člověk nemá čas jít ven.
Takový ten pocit z hraní na kytaru, focení, řízení.
Takový ten pocit neustále opakujících se otázek.
Takový ten pocit, že si při každým předmětu na geografii vyčítá bakalářku.
Takový ten pocit, že nedokáže nikam patřit.
Takový ten pocit lenosti.
Takový ten pocit, že musí pořád jezdit domů.
Takový ten pocit...
Řekla jsem si, že přestanu lidi soudit. Teda aspoň se o to pokusím. To, že lidi odsoudím, je taková moje vnitřní reakce na to, že jim podvědomě závidím a tak se je snažím namluvit mě i jim, že jsou horší. Pomáhá to jen, to není fér. Není to řešení. Řešení je smířit se sám se sebou.
Druhá možnost, která mě často napadá, je odjet. Pryč. Hlavně od ségry, ale i ostatních. Jednodušší. Relativně. Jenže to asi není řešení, a navíc jsem srab, jak slyšívám.
Na druhou stranu tu změnu fakt potřebuju, přijde mi že několik posledních let je to pořád stejný a přijde že změna prostředí, lidí a tak celkově by mi mohla pomoct a nějak mě zpozitivnit a motivovat.
Vlastně mám teď v hlavě vidinu toho, jak bych chtěla žít, problém je, že teď žiju taky.
Jak řekl Alex Day, život se stane, tak jako tak. "If you don't live it, it does still tick over but suddenly months have passed and you realized that you haven't done anything."
Asi tak.
Na druhou stranu teď mám celkem dobrou náladu. Aspoň několik posledních dní. Jako, že mi vlastně tak moc nechybí. A že i ta bakalářka nějak dopadne, aniž bych premiant ročníku. A že vlastně už brzo budu mít o něco víc času.
Plánuju si co s létem. Chtěla bych nějaký zázračný řešení, který mi vydělá děsnej balík, aniž bych musela pracovat celý prázdniny a navíc v něčem, co budu děsně nenávidět. Ale možná se na to letos zas vykašlu. Možná to léto bez práce stojí za ten chudej rok poté.
Tenhle tejden jsem měla nějakej potkávací :-)
A včera jsem byla ráda, když jsem konečně potkala pár skautů, kteří na sobě neměli maskáče a byli celkem hezký :-)
