Zase plánuju

Řekla jsem si, že přestanu lidi soudit. Teda aspoň se o to pokusím. To, že lidi odsoudím, je taková moje vnitřní reakce na to, že jim podvědomě závidím a tak se je snažím namluvit mě i jim, že jsou horší. Pomáhá to jen, to není fér. Není to řešení. Řešení je smířit se sám se sebou. 

Druhá možnost, která mě často napadá, je odjet. Pryč. Hlavně od ségry, ale i ostatních. Jednodušší. Relativně. Jenže to asi není řešení, a navíc jsem srab, jak slyšívám.

Na druhou stranu tu změnu fakt potřebuju, přijde mi že několik posledních let je to pořád stejný a přijde že změna prostředí, lidí a tak celkově by mi mohla pomoct a nějak mě zpozitivnit a motivovat. 

Vlastně mám teď v hlavě vidinu toho, jak bych chtěla žít, problém je, že teď žiju taky. 

Jak řekl Alex Day, život se stane, tak jako tak. "If you don't live it, it does still tick over but suddenly months have passed and you realized that you haven't done anything."

Asi tak.

Na druhou stranu teď mám celkem dobrou náladu. Aspoň několik posledních dní. Jako, že mi vlastně tak moc nechybí. A že i ta bakalářka nějak dopadne, aniž bych premiant ročníku. A že vlastně už brzo budu mít o něco víc času. 

Plánuju si co s létem. Chtěla bych nějaký zázračný řešení, který mi vydělá děsnej balík, aniž bych musela pracovat celý prázdniny a navíc v něčem, co budu děsně nenávidět. Ale možná se na to letos zas vykašlu. Možná to léto bez práce stojí za ten chudej rok poté. 

Tenhle tejden jsem měla nějakej potkávací :-)

A včera jsem byla ráda, když jsem konečně potkala pár skautů, kteří na sobě neměli maskáče a byli celkem hezký :-)