Prší

Misery, tohle jsem si napsala jako nadpis do posledního příspěvku ve svém super úžasném psaném deníčku, který jsem si po půl roce přivezla zapomenutý z Roudnice a zjistila jsem, že většinu těch stránek jenom vzdychám nad nějakým klukem a občas ani nevím, o koho se vlastně tenkrát jednalo, tak jen tak pro odlehčení.

Jinak, misery na druhou. Jako ne nějaká sebevražedná depka, jen takovej nihilismus, že vlastně nic nemá smysl. A může za to taky to, že ten den dokáže strašně rychle utéct, aniž by se stalo něco zásadního a taky mi přijde trochu depresivní můj velkej pokoj a velká postel, která není bokem u zdi. A to, že jsem vlastně jenom doma.

Jinak se musím pochlubit, ale konečně jsem zdolala svůj běžecký okruh kolem  3 rybníků, u kterého jsem teď na mapách naměřila něco pod 5 km, tak jsem spokojená, ale celkem mě kromě chuti udělat něco dobrého pro sebe hnal taky strach, že někde potkám divoký prase, tak jsem běžela jak o život :-)

Jinak poslední 3 dny v Třeboni, nějak všechno odkládám na poslední chvíli, ale za to může ten nihilismus.

Volala jsem si se ségrou a je fakt vtipný, že v Roudnici není co dělat. Tak sleduje telenovely, Sex ve městě atd. Tak jsme se shodly, že už pomalu přesedláváme ze Zaca Efrona (wtf) na zralý chlapy :-D. Jenom doufám, že až si někdy s někým jako skončím na pořád (you wish), tak bude zrát jako víno a ne plešatět, pupkovatět atd. Jak to, že herci s věkem vypadají líp, zatímco ve skutečnosti potkávám šedivé, plešaté chlapy, ženaté za mladý a hezký holky?
Life experience.

Let's talk about sex, baby

Ne, to radši ne, jen mi tahle písnička zní v hlavě. Ale když si to člověk vezme, tak často jde jenom o to.
Ale k posledním dnům.

Tak už mám za sebou Roudnici a je mi z toho tak rozpačitě. Jako vždycky. A nevím, jak se k tomu postavit. Life as it is.
Už se trochu míň těším do Řecka, páč tam vlastně nikdo nejede, což mě trochu naštvalo, ale co se dá dělat.
A pak jsem se dozvěděla taky pár drbů, který mě fakt pobavily.

• telenovela Žížala-Terorista nabrala ne nečekaný zvrat
• a pak jeden taková věc, na kterou vždycky když si vzpomenu, tak se musím smát a ujistit se, že je to pravda, vážení, spočítala jsem, že budu už pátá pseudoteta, jenom tentokrát, je to dost nečekaný, asi tak na stejný úrovni, jako když Špalek špatně počítal, ale tak co, aspoň se má u nás v rodině o čem mluvit a doufám, že bude brzo svatba, i když oni říkají, že ne, tak aspoň kvůli mě by ji mohli udělat :-D

Ale takový je život. 

Vlastně jsem ještě pořád neměla úplně takový ty flákací prázdniny, páč pořád něco dělám. 

Ale zase na druhou stranu jsem v tomhle nikdy neměla ráda léto. I když jsem divná, tak mám ráda školu, řád a mít co dělat.

jeden takový kýč na druhou ;-)

Jinak jeden tip, že Milow má i jiný CDčka, který jsou takový míň ubrečený, tak to teď sjíždím.

A taky nemám na co koukat, ale na druhou stranu jsem se teď koukala na Manželský etudy a trochu jsem se zhrozila u tý zakomplexovaný ženský, která pořád na všechno nadávala a každej den si natáčela The O.C.

Ou je...

100

Tohle je stý post, tak je potřeba to nějak využít, ale to neumím, takže opět páté přes deváté.

Ou je, zas se těším do Prahy. I když mi vyhovuje i současný stav léta, flákání, koupání, sportíky, se ségrou v prázdném domě, teplo, opalovačky, ale taky práce, která mě baví a nezabiju s ní jediný volný čas v roce. A taky lidi, který se kterýma se člověk těžko potkává.

A taky se těším na září, jupí jej, už aby to bylo, se těším jak malej Jarda

Taky bych si přála být víc průbojnější a neřešit, co dělají ostatní a smířit se s tím. Ou je.

Ale mám se ráda a věřím, že se všechno jednou v dobré obrátí, že se mi to všechno jednou sečte.
Jupí jej.