Nevím

Ptala jsem se, jestli život bude vždycky tak hektický, bez zastavení a času na odpočinek? 
Prý jo, ale záleží na člověku a jak si to zařídí.
Ptala jsem se, jestli jsem se za posledních několik měsíců nezměnila a nestala se víc povrchní?
Prý to takhle chodí, že se vztahy vyvíjí a některá přátelství nejsou udržitelná ve stejné podobě po celý život.
Ptala jsem se, jestli je normální myslet na smrt sebe i jiných a nestydět se za to?
Prý je to normální a nejde to zastavit.
Ptala jsem se jaká byla moje babička a děda?
Je zvláštní kolik si toho člověk může pamatovat z doby, kdy byl malý. Stejně jako to, jak si budu pamatovat svojí druhou babičku.

Těším se na Vánoce.

After all

to byl dneska celkem úspěšnej den. První za tenhle týden, kdy jsem si řekla, že i tady v mrazivé a nevlídné Praze může být fajn.

V manéži mi řekli, ser na politiku, ser na akordy, lásku, ser na poetiku

Sere mě pražský počasí, kláda a mlha.

Sere mě Vašek. 

Sere mě automat na kafe, kterej mi sebral 11 Kč a nic z něho nevypadlo. 

Sere mě škola a bakalářka. 

Sere mě rýmička. 

Sere mě geomatica a statistika. 

Sere mě, že jsem nikde nebyla a nic neviděla.

Jediný co mi teď trochu pomáhá je, když si zavřu oči a představím si moře, teplo, poušť a pocit pohody minulého týdne. To je to, co mě drží nad vodou.

Z Izraele

Jen takovz kratky vzkazik.
Trochu se mnou lomcuje zklamani a pusa spadla skoro az na zem.
Tel Aviv je jako kdyz jedete do Spanelska k mori. Zaroven je to neco neskutecnyho. Dneska o nem jeden nas pruvodce rekl, ze je restless. A to celkem sedi, poprvy v zivote jsem videla mrakodrapy, navic v jedne ulici spolecne s malyma puvodnima rozpadlyma domkama. Pod kuzi se mi dostal az nejak vcera, kdyz jsme v nem stravili nas volny den. A nejak souhlasim se zbytkem nasi skupinz, ze bysme se sem nejdareji odstehovali. Velkomesto u more, kde se muzes koupat jeste v pulce listopadu. Vsichni tu behaj a cvici ve venkovnich posilovnach. Miluju pristavy a pristavni restaurace, kde muzes sedet venku a davat si rybu. Navic jsme si vcera pujcili kola a jeli jsme odpoledne na vzlet po czklostezce, ktera sevine kolem celeho pobrezi. A pak byl zapad slunce nad more, vitr ve valsech, kolo a ja jen tak jela a pozorovala vsechnz tz lidi, co tam chodili a  bzlo to paradni.
Dneska...neco neskutecnyho. Necekala jsem, ze mi z Jerusalema spadne celist dolu. Ale kdo nezazil nepochopi. Z neho narozdil od Tel Avivu sala historie, kazdz misto je svaty, ale nejak me to brala, i kdyz jsem k vire nemela nikdz moc blizko. Najednou jsem se nejak za toho krestana povazovala. Atheist with Christian roots, jak rekl dnes nas pruvodce. a neco na tom bylo.
A tak se mi to tady strasne moc libi, ale...
Prala bzch si tu byt s jinzmi lidmi, pac me zacinaji vsichni uplne neuveritelne stvat. To, jak prek kazdou pamatkou mi kazdy vrazi do ruky jeho fotak, aby mel fotku s ..... Jak kazdej musi mit fotku s akzdou volovinou. Stve me Bara, ktera jde na vsechnz mista, kterz si vzberu na foceni. Ktera musi mit kazdou debilovinu vyfocenou. Stve me, ze ty lidi proste jen nekoukaji na to, co je kolem nich.
Takz me stvou tz vecery, stve me, ze tu neni nikdo, kdo by chtel delat podobny veci jako ja. Stve me, ze vsichni porad resi, ze nejdeme do Betlema, i kdyz bz to proste pro ty Zidz mohl bzt problem, pac je to na Zapadnim brehu a proste neakceptujou program, kterz pro nas je. Vcera to bzl des.
Takze to ma svoje pro a proti.
Presto je strasne zajimavy nebyt v evropsky, ale presto Zapadni zemi, kde je neco stejny, ale hodne jiny. I lidi, teenageri, skauti, jidlo. vsechno, co jsem tadz zkusila, protoze jsem poprvz mohla proste proniknout do toho kazdodenniho zivota a ne jenom chozeni po pamatkach. Je to tady uzasny a inspirujici.
Mejte se v Cechach aspon zpolovinz tak proslunene jako ja.
Shalom

Jeden rychlý

O tom, že jsem hrozně dlouho nemluvila se svojí ségrou, i když jsme teď na stejném patře.
O tom, že bych ráda, aby někteří jiní mluvili a řekli mi, co si myslí.
O tom, že se těším, že na týden vypadnu.
Už toho je na mě trochu moc.

Dneska jsem potkala v tramvaji Adama a řekl, že vypadám nějak vyčerpaně.

o OU

Tak si nějak přeju, aby už bylo o měsíc pozdějc. Já měla za sebou Izrael, měla vyřešenou bakalářku, hotový všechny debilní úkoly a prezentace a aby se tak nějak zapomnělo na to, co se dělo. Nesnáším ten pocit, který už jsem měla tolikrát. Když si člověk musí představovat to nejhorší, co se mohlo dít. A ono se dělo. Ou je, ale každý je tak trochu svého štěstí strůjce. Mám takový neblahý pocit, že období who caros pomalu končí. Myslím, že nejsem člověk, kterej by takhle ve skutečnosti dokázal žít. Navíc, a teď zním teda fakt uboze, ale fakt si potřebuju někoho najít. Ale nějak jsem mimo správný okruhy a nikdo mě nebere jako holku. Ale prostě to je věc, jaká ve skutečnosti sem. Závidím Kristině, já bych někoho, kdo mě bude chtít nosit na rukou, taky chtěla :-)

Ale uvidíme. 

Nicméně to byl asi nejdivočejší silvestr, co jsem kdy zažila. Jen mě zajímá, kde zkejsnu 31.12.