Winter is coming

In love ♥

Enjoy

Nemám o čem psát, jen jsem chtěla něco sdílet.

Czech HDR timelapse 2012-13 from EMproduction on Vimeo.

Nudím se.

Let's live

Tohle jsem dneska našla v počítači a docela se mi líbilo, jak je to napsaný, psala jsem to tak myslím před rokem až dvěma :-) Tak to sdílím, snad si o mě nebudete myslet nic zlýho, jen mě to trochu potěšilo, pobavilo a překvapilo. Děláme si to těžký sami ;-)

Pořád jen přemejšlim, proč tu dál bejt. Když nikdy nebudu mít kamarády. Když nikdy nebudu hezká a oblíbená. Když nebudu nikdy s nikým chodit. Když budu bydlet sama se psem, chodit do práce, která mě nebude bavit, a to bude všechno. Nebo taky můžu bydlet doma, v tomhle pokoji. To by bylo možná taky docela dobrý, bejt navždy tady, v mý milovaný Hlíně.

Přemejšlim, kde jsem vlastně udělala chybu. Kdy to všechno začalo jít z kopce bez šance na pozitivní změnu. Nějak už je toho tolik, že nevim, kde bych měla začít, abych měla ještě šanci to změnit. Abych se uměla bavit s lidma, abych jim přišla zajímavá, stejně jako oni přijdou zajímaví mně, aby se i oni snažili a chtěli se se mnou dál vídat. Abych konečně nebyla jen já ta, co ostatní uhání. Abych měla přátele, přátelé, s kterýma můžu jít do hospody, přátelé se kterýma se můžu normálně bavit, přátelé se kterýma nebudu JEN chodit do hospody, přátelé kterým můžu o sobě říct víc než jak se jmenuju a kde bydlím. Přátele, který mě vyslechnou a poradí mi a pomůžou. Ale kterým budu moc poradit a pomoc i já. Aby to byly oboustranné vztahy a nejen, že já dávám a oni berou. Abych měla v Praze za kým zajít, abych nemusela trávit dlouhé večery o samotě na koleji. Aby mi třeba jednou někdo napsal, nechceš někam jít...a ne abych je musela bez odezvy uhánět já. Abych se těšila do školy i do Prahy. Aby mě nepřepadala depka, že mě čeká další hroznej tejden. Abych mohla jít s někým na výstavu, do divadla, na kafe, na pivo, na chatu, na víkend, daleko, na prázdniny.

Dál bych chtěla umět jíst, vědět, co je správný si dát. A taky kdy. Abych dobře snídala a večeřela. Abych uměla dobře vařit a nevařila si jen pro sebe. Abych znala lidi na koleji. Ještě se mi nějak nechce na ten privát, protože pořád ještě nepřišly ty “zážitky z koleje”. Abych měla konečně fyzičku a nezadejchala se při tom, když jdu do schodů. Aby mě ten sport bavil a našla jsem lidi, který v tom budou se mnou. Abych vypadala jinak, měla jsem hezký oblečení a hezkou postavu.

Aby se za mnou kluci otočili. Nebo aspoň, aby mi někdo řekl, že jsem hezká a myslel to vážně, aby to nebyl takovej ten povrchní kec ze slušnosti. Abych s někým konečně chodila a bylo to normální. Jako, že dva lidi poznaj, že je to k sobě táhne a že si budou prostě vyhovovat a navzájem potřebovat a doplňovat a podporovat. Že konečně bude někdo, kdo mě obejme a mně to nebude vadit. Že mě někdo pohladí po vlasech a dá mi pusu. Že na mě někdo jednou bude čekat a bude rád za každou chvíli, kdy bude se mnou. Někdo, kdo mi řekne, že jsem dobrej člověk a že je rád, že se mnou je. Někdo, komu to budu moct říct i já. Někdo, kdo udělá abych mohla bejt šťaštná. Někdo, koho budu moct obdivovat a nevěřit, že mám takový štěstí. Někdo, kdo bude blízko a bude tam, když bude nejhůř, ale nejen to. Někdo s kým se budu moc zasmát, ale i vážně pobavit, protože na jednu stranu bude znát svět a vědět, jak to v něm chodí, ale zároveň bude taky trochu takovej jako já...trochu ztracenej. Někdo, kdo se kvůli mně něčeho vzdá, ale kterej bude vědět, co chce a že jeho budoucnost obsahuje i společný plány. Někdo, kdo se mnou bude počítat. Někdo, kdo mě ochrání a zastane se mě. Někdo, kdo kromě mě bude mít i jinej život. Nechci bejt jeden z těch párů typu podpantofláků. Někdo, kdo mě nechá si za sebe v hospodě zaplatit, ale koupí mi kytku jen tak. Někdo, kdo mi uvaří něco dobrýho. Někdo, u koho se za vztah neplatí. Někdo, kdo mě bude mít rád.

A co dál? Možná jen trochu vědět co dál a mít něco, v čem jsem dobrá. Mít dobrý vztahy v rodině a aby všichni byli zdraví. Bavit se s různýma lidma, mladýma, starýma, spolužákama, novýma, zajímavýma. Mít to kouzlo se umět ptát.
Sehnat si práci, ve který budu dobrá a bude mě bavit.
Projevovat se nějak ve skautingu, být v oddíle tak, abych byla prospěšná a bavilo mě to.
Jet daleko a vidět svět.
Zažít věci, na který budu celej život vzpomínat.

Protože žijeme jen jednou. A brzo skončí ta doba, kdy můžu dělat, co chci. Ještě mám pár let, kdy to může být jen podle mě. Tak je čas s tím něco udělat....

Let’s live

2014

Přemejšlela jsem, co si přát do novýho roku, jaký si dát předsevzetí a nic mě nenapadlo.
Poprvý asi tak od 15 jsem si od svýho života nepřála víc, protože mi takhle stačil.
Ne všechno je ideální, ale nehodlám se trápit kvůli tomu, že nejsem hubená, nemám kluka a ani mě nikdo nechce. No a. Jsem spokojená.
Myslela jsem, jaká to tady bude depka, od Silvestra jsem tu sama, ale nějak to šlo. Včera večer to bylo fajn. Nejdřív původně kafe, ale nakonec čtyři piva s Kiki, kde jsme probraly úplně všechny a všechny. A bylo to fakt super. Jako, že nám na prvním pivu úplně spadla pěna, páč jsme si musely povědět všechny zážitky a storky a myslím, že nás všichni ty lidi okolo děsně nenáviděli, páč jsme se pořád jenom smály. Furt. A s každým pivem jsme si připily na něco novýho. Třeba na toho, kdo poblil celou Prahu a tak. Bájo.
A pak to večer bylo taky fajn tancovačka, i když na to moc nejsem, tak jsem si to docela užila :-)
A dneska jsem super plodně dodělala, co bylo nutný. Tak se těšim zejtra na večer na další díl Sherlocka.

Přeju si, aby rok 2014 byl o něco lepší, úspěšnější a šťastnější než ten předešlej. Hlavně pro vás, ale i pro mě ;-)