Tak konečně ;-)

can't wait :-D

:-/

Tak nevim.
Asi nic, jen, že mám nějakou super blbou, kvůli tý debilitě. Zvlášť když mi jedna ženská od nás napsala, že je největší odbornice na organizace o kterých píšu a že nechápe, proč jsem si vybrala zrovna tohle místo a že jí zajímá na jakejch velkej teoriích a jménech to mám založený.
Něco v tom smyslu, že je všechno špatně a že to taky nemusím obhájit.
Ale nejsem malá a dokážu si to obhájit.
A taky když mi naši vyprávěli o jednom starým videu, tak jsem si uvědomila, jakej jsem byla dřív děsnej bojkotér. A jsem ráda, že jsem z toho vyrostla. Vlastně jsem asi musela bejt děsná jako malá-puberta. Pamatuju si, jak jsme byly u strejdy na zahradě a hráli frisbee a bratranec, třeba o 8 starší než já, mi ho hodil a já tam stála se založenýma rukama a koukala, jak spadlo těsně vedle mě.
Ale někde to ve mě ještě je.
Dneska jsem šla do školy, protože je tam nejlevnější tisk a taky jsem doufala, že někoho potkám. Dělám to tak celej tenhle debilní semestr. A potkala jsem Honzu, tak to bylo fajn. Jen mě trochu nejistil tím, že jde až v září, protože na něj jsem tak trochu sázela, že půjde teď. Ach jo. Ale dělali jsme bordel v knihovně u nás i na pedáku, kde jsme řešili, co žere želvu. Asi taková věčná otázka bez odpovědi, ale Honza si vzpomněl na nějaký dojemný dokument o malejch želvičkách a jejich cestě do vody, jen jsme si nemohli vzpomenout, co je chce cestou sníst. Ale ta holka, co tam čekala, tak vypadala, že se hodně baví.
A pak jsem taky potkala Matěje R. a bavili jsme se po hrozně dlouhý době, i když loni jsme spolu každej tejden chodili ze školy. Nj. časy se mění. Ale tak jsem udělala takový faux pas, když jsem si spletla Kamčatku a Kolu. Ups. A pak jsem se ho radši neptala, kde byli s Verčou na dovolený, páč jsem si nebyla jistá, jestli to fakt byli Kanáry a nechtěla jsem mít ostudu ještě větší.

A když jsem v sobotu dopoledne ležela v posteli tak se mi mamka smála, že zase dospávám nějakou párty. Kdyby to, vždyť já nikde nebyla už....

Jen taková malá dobrá

Jako, že jsem byla dost naštvaná a protivná kvůli tý bakalářce, protože to s ní vypadalo hodně špatně, zvlášť když jejíma nosnýma kamenama byly rozhovory a nikdo mi neodpověděl zpátky, tak už jsem vymejšlela další hrůzné scénáře a pomalu se smiřovala, že to nemám šanci stihnou a holt mě po návratu z Amériky budou ještě čekat státnice a že budu největší loser na světě apod. 

Ale tak nějak se to rozjelo, ve čtvrtek jsem měla schůzku s Eliškou, probrali to, vymyslela to, co jsem jí posílala nejmíň před 14 dny a slíbila, že mi taky pár schůzek zařídí. 

Včera jsem měla velkej call day, páč jsem volala asi s 5 lidma a na příští týden si domluvila 4 schůzky. A pobavila mě paní úřednice, když se mě zeptala, kolik na to mám a já jí řekla, že tak 14 dní. A ona se jen zasmála, že to teda začínám brzo :-D

Tak uvidim, jako to co udělám příští týden (snad to vyjde), tak by mi snad na ten výzkum mohlo stačit. I když se obávám, že mě ty lidi z těch organizací asi zabijou, páč nemám absolutně odhad, jak dlouho to bude trvat, ale vzhledem k počtu otázek se obávám, že nejmíň hodinu a půl. 

Jen mě teď trochu znejistělo, když jsem si prohlížela jiný bakalářky kvůli zpracování tý praktický části a byly všechny hrozně dlouhý a promakaný, s hafem map a obrázků a měli to třeba obhájený na dvojku, ale často i na trojku. A toho se bojim, páčko kvůli přijímačkám musím mít aspoň tu dvojku. 

Já vim, že to nikoho nezajímá. Stejně jako vysokoškoláky nebaví, když středoškoláci řeší maturitu a středoškoláky nebere, když někdo řeší přijímačky na gympl nebo podobný shit problémy, ale já si včera připadala fakt hustá.

Takže je tady taková menší naděje, že bych to mohla zvládnout. 

Viděla jsem Waltera Mittiho a i když to byla celkem nuda, tak ty lokace úplně bombový. Takže můj životní cíl je naučit se jezdit na skateboardu a sjet islandskou silnici.

Jo a těšim se na léto, na dálky i blízka. A chtěla bych do hor. A koupila jsem si nový boty, ale bojim, se, že to budou děsný shitky, ale je na nich cedulka gore-tex, tak to mě trochu uklidňuje. A musela jsem pro ně jet až do pásma MHD 1, takže mi tam normálně neplatila opencard a musela jsem si jak vidlák kupovat lístek u řidiče. A byl to hrozně vtipnej den, protože jsem hned dvakrát jela tramvají a za mnou seděli nějaký smažky, takže jsem se dozvěděla hodně podstatný věci, jako že péčko je nejlepší žvejkat a ten druhej přistihl svýho kámoše s ženskou, která by mohla bejt jeho babička. 

Takže děti, dobře se učte a nikdy neberte drogy!!

Jidlo

Jen to musím napsat, že jsem dneska měla úplně mňamozní večeři, ale páč ještě nejsem tak spoutaná moderníma technologie, tak jsem si ji nevyfotila. Ale byl to osmaženej lilek okořenenej a posypanej skořicí + restovaný rajčátka v jogurtu + rustikální bageta. A úplně se z toho rozplývám. Ještě mi z tým mega výhodný koupě zbyl druhej lilek za 4 Kč, tak se nemůžu dočkat zítřka.
A tyhle věci teď make my day.
A taky kafe s fakeovým irským likérem ze školního automatu.
Anebo se těším na výpravu, i když jsem si uvědomila, že za poslední měsíc, jsem 3 víkendy ze 4 obětovala skautingu. A moje sestra, která je nejvíc busy na světě přípravou na zkoušku dospělosti, zase 2/4 obětovala svýmu bigboyovi. Ou je. Ale stihnu to.
A taky asi přestanu chodit do školy, páč všichni musí pořád řešit kolik toho maj napsanýho anebo jako moc jsou v háji. Já to stihnu.
A taky jsem naštvaná, že dneska byly nejvíc levný letenky do Ameriky a protože pořád nevim kam a jestli vůbec, tak je budu mít drahý.
A to by asi stačilo.
A taky jsem si uvědomila, že jsem za poslední 4 roky měla jen jedno klidný a pěkný jaro. Páč to byla maturita, pak právě to super jaro v prváku, kdy jsem chodila po Praze, fotila na praktiku a dlouhý hodiny trávila ve fotokomoře. A bylo to fajn. A pak dvě jara při dvou školách, takže žádný jara. A letos nic a za rok zase nic. A pak zase diplomka, wtf.
Ale měla jsem bezva večeři, takže se mám fajn :-)

Tak už začni

Ty vado hovado, už fakt musim máknout, abych nemusela ostatní a hlavně sebe zase přesvědčovat, že to za těch pár tejdnů stihnu. Musím, musím.
A přitom ta bezmoc, že času je fakt málo.
Stejný jako loni a to jsem si říkala, že letos začnu dřív. Ale nebyl čas.
Pak taky musím začít šetřit, protože jsem si zase vymyslela něco nad svý možnosti. A tak se naprosto fenomenální nápad ukázal jako ne zas tak skvělej, když jsem si to trochu progooglovala. Ale jak říká mamka, tak peníze budou a my nebudem. Tak v nejhorším budu někde bivakovat pod mostem a tak.
Ale třeba ne, člověk se toho nesmí bát ;-)
A mám naroubovanou jabloň, tak doufám, že se chytne a budu moc říct, svým vnoučatům za 50 let - tak děcka, tenhle stromek jsem naroubovala ve škole a pak jsem s tím klackem omotaným potravinářskou fólií chodila celej den po Praze a připadala jsem si jak Harry Potter.

a tohle mi pořád jede do kola, nějak mě to dokáže stimulovat k tomu něco dělat

ach jo, ať už je touhle dobou za měsíc

Uffff

Dneska jsem supervýkonná, ale asi jen tak dvě poslední hodiny.
Konečně jsem Elišce poslala něco z bakalářky, tak snad to bude OK, já z toho moc nadšená nejsem, protože v tom mám hroznej bordel.
Dneska mi bylo bídně, včera ještě hůř, ale tak jsem si udělala tour de Prague a hlavně kvůli své super výkonnosti jsem pár věci dodělala.
Ale i tak mi je bídně z bakalářky a tak celkově z toho sněmu, kde člověk potká bohy a pak se má vrátit do svýho děsnýho života s žádnýma pozitivníma vyhlídkama. Ou je.
To je život.
Tak si to užívejte

dneska romantika největšího kalibru