Asi nic, jen, že mám nějakou super blbou, kvůli tý debilitě. Zvlášť když mi jedna ženská od nás napsala, že je největší odbornice na organizace o kterých píšu a že nechápe, proč jsem si vybrala zrovna tohle místo a že jí zajímá na jakejch velkej teoriích a jménech to mám založený.
Něco v tom smyslu, že je všechno špatně a že to taky nemusím obhájit.
Ale nejsem malá a dokážu si to obhájit.
A taky když mi naši vyprávěli o jednom starým videu, tak jsem si uvědomila, jakej jsem byla dřív děsnej bojkotér. A jsem ráda, že jsem z toho vyrostla. Vlastně jsem asi musela bejt děsná jako malá-puberta. Pamatuju si, jak jsme byly u strejdy na zahradě a hráli frisbee a bratranec, třeba o 8 starší než já, mi ho hodil a já tam stála se založenýma rukama a koukala, jak spadlo těsně vedle mě.
Ale někde to ve mě ještě je.
Dneska jsem šla do školy, protože je tam nejlevnější tisk a taky jsem doufala, že někoho potkám. Dělám to tak celej tenhle debilní semestr. A potkala jsem Honzu, tak to bylo fajn. Jen mě trochu nejistil tím, že jde až v září, protože na něj jsem tak trochu sázela, že půjde teď. Ach jo. Ale dělali jsme bordel v knihovně u nás i na pedáku, kde jsme řešili, co žere želvu. Asi taková věčná otázka bez odpovědi, ale Honza si vzpomněl na nějaký dojemný dokument o malejch želvičkách a jejich cestě do vody, jen jsme si nemohli vzpomenout, co je chce cestou sníst. Ale ta holka, co tam čekala, tak vypadala, že se hodně baví.
A pak jsem taky potkala Matěje R. a bavili jsme se po hrozně dlouhý době, i když loni jsme spolu každej tejden chodili ze školy. Nj. časy se mění. Ale tak jsem udělala takový faux pas, když jsem si spletla Kamčatku a Kolu. Ups. A pak jsem se ho radši neptala, kde byli s Verčou na dovolený, páč jsem si nebyla jistá, jestli to fakt byli Kanáry a nechtěla jsem mít ostudu ještě větší.
Žádné komentáře:
Okomentovat