Nihil novi sub sole

Tak jeden rychlej o pár věcech, co se dějou poslední dobou, než mi skončí moje doba na tomhle počítači. A konečně jeden, kterej nepíšu na mobilu, tak bude s diakritikou a napsanej asi tak 1000x rychleji.
Asi se budu dost opakovat s tím minulým. Za prvý nějak nemám ráda otázku, jaká byla Amerika, protože nevím, co víc říct jednou nebo dvěma větama, který jsou lidi ochotný poslouchat. Super, bezva. Navíc se sama sebe musím přesvědčovat, že jsem tam byla, protože už je tak vzdálený a neuvěřitelný, že mi ani nepřijde, že bych tam fakt byla.
A vlastně jsem tak hrozně zajela do toho normálního systému, že mi ani nepřijde, že bych byla pryč. Prostě normální mizérie normálního života.
Ale poslední týden byl fakt bezva, v Roudnici, na výletech, v Praze v divadle, na kolejní párty, na náplavce, v Riegráčích. Bylo fakt super bejt s lidma, co je člověk neviděl tak hrozně dlouho a dělat bláznivý věci. Třeba zvonit o půlnoci na vrátnýho na Albertově, že se nám chce čůrat etc.
Trochu mi to jen přijde, že se vrátili i ty věci, před kterýma jsem trochu utekla a myslela jsem, že se za ty dva měsíce nějak vyřeší. Situace doma, ale i ve škole a mým osobním životě. Ou je. Člověk zas nesmí čekat zázraky, ale štve mě, že mě některý věci dokážou tak vykolejit.

Ale naděje umírá poslední, tak třeba tenhle podzim bude za něco stát. I s novou spolubydlící a novou uklizečkou. 

Doma

Tak jsem tu tyden doma a adaptace byla rychlejsi, nez jsem cekala. Kdyz jsem prijizdela, tak mi pripadalo, ze jsem tu nebyla snad 5 let. Ted mi naopak pripada ta Amerika tak hrozne vzdalena s tenhle muj normalni zivot tak bezny, ze je mi to az lito. Navic, to vsechno, co se tam stalo a co jsem tam zazila vlastne tak zustava jen pro me....protoze toho bylo tak hrozne moc a vlastne to nikomu nebudu moc vsechno rict.
Ale zpatky k tomu, co jsem chtela sdilet. Vim, ze se nesmim tesit, protoze to pak spatne dopada...ale proste to nejde, protoze ten nasledujici tyden proste vypada famozne, jak mi v noci napsala Kiki. Dovolena s holkama, konecne s nekym, s kym bude mega bzunda a zadny otraveny ksichty. Roudnice, Labe, Hrensko, r.i.p., pohoda a snad i pekny pocasi a vino ;-) A pak konecne Praha, ktera me vzdycky, kdyz tam prijedu po lete, tak me hrozne nabije. Kolej, Vinohrady, muj pokoj a postel, na ktery se spi nejlip na svete, Albertov, .....bla bla a pak hlavne ty vsichni lidi, ktery jsem pres dva mesice nevidela a hrozne se na ne tesim.
Bude to bezva a ne ze ne!!!!!!

V Americe VI

Tak mam jeste asi hodku, nez vyrazim na letiste, tak me napadlo, ze bych mohla jeste neco napsat.
I kdyz tech myslenek je tolik, ze vlastne nevim co. Ze tohle bylo nejlepsi leto ever. Ze vlastne vsechno bylo skvely, dokonaly a uzasny a ty spatny veci se nastesti zapomenou a zustane jen ta sranda a uzasny veci, co jsem videla a zazila.
A tak jsem vcera stala naposledy na plazi, posledni zapad slunce v USA, naposledy v Pacifiku a nebrecela jsem, protoze jsem si zvykla, ze bezva veci jsou jednorazovy a jsem s tim smirena. A techhle par poslednich dni, kdy jsem byla sama v LA byla takova naplast na to, co se delo predtim, takze jsem si to spontanne a sama moc uzila. Vlastne jsem se naucila si v zivote sama vystacit, coz mi dost pomaha. Navic jsem se tu citila jako princezna, kdyz jsem tu chodila po ulici, kazdy se na me desne usmival a zdravil me, ridic busu me pozval na obed, protoze jsem zajimava a mam pekny oci. Tohle mi bude u nas chybet, tahle hrozne mila atmosfera a to, ze je clovek se sebou aspon na chvili spokojenej.
Ted me ceka cesta domu, do svyho beznyho zivota, najet do starejch koleji. Nerikam, ze mam spatnej zivot, protoze jsem si uvedomila, ze posledni rok byl tam suprovej a stalo se tolik veci, ze muzu byt vlastne jen spokojena.
Kdyz jsem letela do USA, tak jsem si sepsala seznam veci, od kterych utikam. A ty tam porad budou a porad tam budou cekat, dokud s nima neco neudelam. Ou je.
Ale taky se domu desne tesim, protoze mi chybi lidi, co mam rada, co me chapou a rozumi mi. Tesim se na ty pevny veci, co doma mam, protoze tady vsechno bylo jednorazovy a na to ja dlouhodobe nejsem. Tesim se na nejaky poradny jidlo (clovek by neveril, ze neco tak povrchniho jako jidlo, muze znamenat tak moc). Tesim se na svoji postel, domov, Trebon, Prahu, skolu, praci....A hlavne se tesim na to, ze zase brzo nekam vypadnu.
Vim, ze kdysi davno jsem napsala takovej clanek, kde jsem dala vsechny mista, ktery chci v USA videt a k tomu pisnicky, kde se o nich zpiva.
....it never rains in LA so why dont you stay...
...bye bye, Hollywood Hills, I'm gonna miss you....
...driving down the 101, California here we come, right back where we started from....
...if you're going to San Francisco, be sure to wear flowers in you hair...

V Americe V

A tak, jak se blizi konec, tak se to pomalu zacina obracet na druhou stranu. V patek vecer jsem takhle sedela v aute nestastna z toho, kde budu pres noc. A kdyz se me Vita zeptal, co chci delat, tak jsem rekla, ze jet domu.

Nebo ten samy den odpoledne, kdy jediny, co mi zvedlo naladu byl obrovsky kybl zmrzky, kterej jsem si koupila. A tak jsem tam sedela rezignovane v aute, jedla zmrzku a rikala, ze mam teda moznosti vyberu, protoze jelikoz nemuzu ridit, tak pojedu s nekym, kdo posledni dny jel nonstop a nespal a nebo s tim druhym, co prave podruhe naboural.

Pouceni pro priste, uz nikdy nepojedu nekam s lidma, ktery neznam.

Ted jsem zase konecne sama a je to parada. Prala bych si tech poslednich par dni uzit.

A btw neco pro pobaveni, pac tady to nikdo neoceni. Vcera jsem usnula na plazi a mam samozrejme cely spaleny zada, stehna, ramena....Takze nemuzu sedet, lezet ani moc chodit. A protoze mi nikdo nerekl, ze mi kouka cedulka od plavek, tak mam ted nad zadkem takovy fesny bily obdelnik. Budu na tom muset jeste nejak zapracovat, protoze to vypada fakt trapne....