Předvánoční

Tak už aby to bylo, zas mám chuť vypadnout z Prahy a chvilku doma válet šunky, stáhnout si nějakej seriál, co má aspoň tři řady a nic nedělat.

Bylo to teď náročný. Ale vlastně mě baví to, jak si člověk vždycky myslí, že to v životě všechno nedá a pak je to všechno v pohodě. I když tak trochu čekám, kdy se mi to vymstí. Třeba teď s tou Kodaní to mám dost na háku a trochu se obávám, že mi to možná tentokrát nevyjde, ale netřeba sýčkovat. 

A k tomu, co se poslední dobou dělo?

Hlavně škola, referáty, eseje, zkoušky etc. Ale do toho jsem se snažila trochu žít. Třeba...dneska bych si měla číst nějaký články...ok, tak radši jedu na hokej apod. Anebo teď o víkendu zas Pavučina. I když jsem pak byla naštvaná, že jsem z toho Dostála dostala trojku, tak jsem si vlastně uvědomila, že to bylo vykoupený tím, že jsem tomu fakt věnovala minimum času a místo dobrý známky, za kterou si nic nekoupím, jsem byla celý víkend na skautský akci, tak jsem usoudila, že mě ta trojka vlastně nemrzí. Ještě k tý Pavučině...znova bych tam asi nejela, protože jsem si opět s někým nesedla a asi bych to tam už potřetí v tý kuchyni nezvládla (teda pokud by to celý nebylo na mě). Tak jsem chvilku přemejšlela, že je ten problém asi fakt ve mně, protože v poslední době těch lidí, s kterýma si "nesednu" nějak přibývá. Ale asi je to prostě tím, že jsem silná osobnost, mám ráda pravdu a ráda všechno mám podle sebe. Na druhou stranu člověk taky musí uznat, že se může mýlit a taky třeba trochu rozdělit ty zásluhy...jako škrábat v jednom skoro 20 kg brambor fakt není moc vzrůšo. Ale bylo fajn, že tam dorazila ségra a dělaly jsme spolu číšnice a byla to sranda, zvlášť s těma dvojčatama a jak jsem řekla, tak jsem prostě byla fakt objektivně fascinovaná tím, jak může být někdo tak hezký. A tak jsem tam takhle při obědě seděla na zemi a pozorovala Kuliho, jak tam něco řešil s takovou trochu nesmělou a zaprdlou holkou, která vypadala dost nervózně. Já bejt v její kůži a neznat ho, tak jsem rudá úplně všude a neschopná slova. Ale já ho znám a tak jsem se jenom smála a byla objektivně fascinovaná.

A pak jsem byla v pondělí nějaká děsně naštvaná, protože se mi zablokoval krk a bylo mě blbě a dostala jsem tu trojku. A vlastně to ještě všechno nekončilo. 

A zase včera jsem měla megadobrou, protože to skoro všechno bylo za mnou a pak jsem měla asi dvě intenzivní hodiny s Hudečkem, vyrobila jsem dárek k Vánocům, kterej je fakt mega vtipnej a měl hroznej úspěch, u toho jsem se koukala na Tři bratry, kde mě nejvíc bavil holub, kterýho daboval Liška, protože cokoli on řekne, tak je mega vtipný. No a pak bylo posezení a skončilo jako vždy. Tím, že jsem pak ráno měla trochu blbou náladu, protože se zase stalo něco, na co sem fakt alergická a říkám, že ty lidi nejsou trochu soudný a taktní, i když jsou opilý. Ale pak jsem si vlastně uvědomila, že kromě toho je mi to úplně šumák, co se tam dělo a že mě to nějak nebolí. A tak jsem pak šla ráno ve stejným oblečení do školy, vyčistila si zuby prstem a smrděla jak největší pajzl. A pak odpo, místo kupování dárku, jsem se musela jít na kolej vyspat, protože mi bylo fakt blbě. 

A ještě je, tak nějak spíš psychicky, jako že mám teď tý Prahy nějak plný zuby. A ono to snad nějak vykrystalizuje.

Jo a btw, nějak mi přijde, že mi ty moje nový brejle vlastně docela sluší ;-) A taky mám ráda svoje vlasy...a svůj smysl pro humor. Vlastně se mám docela ráda :-)

jako ta pravá část je úplně marná :-D

trochu se to sem bojím dát, protože vím, že člověk nesmí nikdy spolíhat na to, že se na to nikdy nepřijde, ale who caros

Punk v Budapešti

Aneb jak to bylo skvělé, dokonalé a úžasné i přes nepřízeň osudu, urvaný kus pneu, hnusný počasí, ulice se stejným názvem a lidi, který neumí anglicky etc. Možná tu smůlu vlastně přitahuju, ale to už je teď šumák :-) Prostě a hlavně to byla děsná sranda, od rána do večera a i když jsme nestihli skoro nic z toho, co jsme chtěli, tak to bylo bezva. A taky se těším, až zpracuju galerii hnusů Budapešti, páč to by člověk nečekal, co tam všechno neuvidí.
No a teď zas škola, rutina, debilní seminárky, zkoušky, diplomka, Kodaň.... Takže moje skepse nekončí, ale je o něco menší. Jako, že se těším na příští středu odpoledne, kdy mým největším problémem bude sehnat vánoční dárky a zvládnout to ve vší počestnosti na posezení.
Pak taky přemejšlím o skautskej ideálech a přijde mi, že se od nich trochu odkláním. Jako možná bych se nad sebou měla zamyslet a přestat pomlouvat, být zlá a podlá. Ale možná jsem občas jako Sheldon a prostě nedokážu odhadnout hranici a sarkasmus.
Možná mám novoroční předsevzetí.
A pak jsem teď někde četla citát, kterej byl docela dobrej. Něco, že člověk pořád něco plánuje a za něčím se honí, ale přitom ty nejlepší věci a to že žije, se mu stane v mezičase mezi tím. Jako nevím, jestli jednou, až budu stará budu vzpomínat na to, jak jsem byla bakalář, měla promoci etc. Ale možná na ty hnusy Buda, měnění pneumatik etc.
A ještě jedna věc, že jsou tu zas Vánoce a nějak tradičně pojedu domů v takový divný ponurý zaláskovaný náladě. Ale snad letos na tom nebudu tak zle. A navíc pak vypadnu na půl roku pryč, tak bude fajn od toho zase vypadnout a kdo ví, co bude, až se vrátím. Někdy je fakt asi lepší být upír a prostě to vypnout.