sobota 21. listopadu 2015

Rozhodnutí a dospělý život

Myslím, že slovo nestíhám tak nějak charakterizuje můj život od tý doby, co jsem na vejšce. Nějak nikdy není čas ale zároveň je vždycky čas něco posunout.

Poslední dobou jsou určitý věci dost intenzivní. 

Vlastně se mi tenhle podzim docela líbí, protože se pořád něco děje, někde jsem, něco dělám, nikam nesměřuju.

Dneska na mě přišla trochu nostalgická krize toho, když jsem byla sama v prváku, dělala mapy, bydlela první rok na Švehlovce, přejížděla mezi Hollarem a Albertovem.

Tohle nemá žádný velký poselství.

Jen prší a je mi trochu smutno.

Ale zase sem vlastně ráda za tohle svoje bydlení, super byt, super holky, super zkušenost a trochu je mi smutno, že to brzo skončí a přijdou noví a kdo ví, co to bude za lidi, i když mi Lenka slíbila, že tentokrát to budou nějaký super bezproblémový.

Čekám na impulz a teď v Londýně jsem si uvědomila, jak mě zase trochu svrbí nohy (nebo co se říká:-D) a zas bych někam vypadla.

Tak teď budu shánět nějakou práci, za kterou mi zaplatí, abych si mohla zase něco dovolit.









Žádné komentáře:

Okomentovat