Get yourself a life

Jsem ve škole a usilovně pracuju na DP

Takový plodný den.

Vstal jsem brzo, protože jsem chtěla jít běhat. Pak jsem hledala nějakou děsnou výmluvu, abych nemusela, třeba, že je venku hnusně, ale svítilo sluníčko. Tak jsem pozorovala lidi a měli na hlavě čepici, a pak jsem si vzpomněla, že dneska měla být nějaká hrozná ledovka, tak jsem zhodnotila, že běhat jít nemůžu, protože bych byla nemocná.

Kakabus.

Tak si teď připadám, protože musím vypadat hrozně protivně, protože tak se pořád tvářím, protože mám poslední dobou blbou náladu. Je to způsobený jednak mojema úžasnýma spolubydlícíma a jednak školou.

Jedna věc, co jsem si u holek potvrdila, je, že se na ně nemůžu spolehnout. Třeba pořádali párty večer předtím než měl být appartment check. A slíbili, že ráno v 8 vstanou a uklidí to. Tak jsem v 8 vstala a větší bordel u nás snad ještě nebyl. Tak jsem asi 5 min zvažovala, jestli to tak prostě nenechám. Ale jsem moc hodná. Jen teda na podlahu jsem se vykašlala, i když to byla síla. Holky k nám přišly na kontrolu hned v 9 a říkali, že teda ta podlaha nic moc. Tak jsem měla chuť jím říct, že ten byt měly vidět před hodinou a ani by si tý špinavý podlahy nevšimly. A taky k nám měli přijít měnit ty zámky a náhodou večer předtím obě ty klíče našly. Jako bych jim tisíckrát předtím neříkala, ať všechno prohledají. Jenže oni jsou šťastný, že nemusí nic platit a já jsem pak ta, co to musí řešit s majitelem a vysvětlovat mu, kde to našli a proč nepoužívají ty machršňůry, co tam pro ně nechal, s nimiž by to rozhodně neztratily.

Druhá věc je škola. Dřív jsem to tam nějak měla ráda, protože tam člověk přišel, všude potkal někoho známýho. A teď nikdo, a když přece, tak se se mnou nikdo nebaví. Nejsou se mnou ve skupinách. Ignorujou mě. Asi jsem se v poslední době moc navázala na lidi, co už tu nejsou.

Poslední věc mě trochu rozložila v pondělí. Ale vlastně tu o ní nechci psát, protože není moc co. Protože to stejně nemá řešení. Jen jsem si myslela, že se ze mě stal už takový racionální cynik a pesimista a evidentně je to pořád stejný, jak když mi bylo 15.

A tak jsem si včera dala předsevzetí, že se infiltruju do nějaký další skupiny lidí, protože potřebuju potkávat noví lidi, jen marně vymějšlím kam.

A taky, že jsem pořád rozpačitá z toho oddílu, ale přijde mi, že když už nic jinýho, tak mám dobrej vztah s holkama a to mi přijde jako základ.

Doufám, že seženem novej bejvák, protože už se nemůžu dočkat, až vypadnu a nebudu muset bejt holka pro všechno.

Nahrávala jsem na rajče fotky z poslední doby a jednak mě potěšilo, kam jsem se vlastně za poslední dva roky podívala (i když pro Američanky je to otázka 1 měsíce, já si ale na všechno našetřila sama) a druhá věc je, že mám prostě ráda svoje fotky :-)

Pár updatů dnešního dne pro ty, co došli až sem.

Seděla jsem v knihovně a Markéty tam řešily vízum na Zéland, o kterém jsem nedávno taky přemýšlela. Vlastně jsem to teď řešila o víkendu s našima, když jsem říkala, že nemá cenu kupovat byt, protože nevím, co bude až skončím školu a že ještě pravděpodobně někam vyrazím. Jen už nechci sama :-(

A druhá věc, že dneska to bylo fajn, že vlastně nikdo neignoroval, někdo skoro všichni vypadali, že mě rádi vidí, a teď sedím v práci a píšu si se spoustou lidí a večer mě čeká posezení, tak jsem zvědavá. Opravdu

Some people call me a gangster of love

Zas takové výkřiky

Prý co je nového v Praze, chcípl tu pes, ale znám ten pocit, kdy člověk má pocit, co se tu musí dít a ono tu tu tak nějak probíhá bez ničeho, co by stál za slovo

Včera nějací chlapíci jamovali v Souterrainu a úplnou náhodou hráli dvě písničky, který pro mě znamenají loňský jaro a letošní zkouškový
aneb, jestli je to ta písnička, co myslím, tak asi umřu

začíná škola a já si to zařídila, abych do ní nemusela

od března začínám pracovat

musím totiž vydělávat na nájem

před několika dny jsem hrozně hledala smlouvu s CIEE, abych zjistila, kolik musím platit, kdybych se chtěla odstěhovat, smlouvu jsem nenašla, ale šla jsem jim říct, že už by mohli odejít, jsem stará a v jednu v noci chci prostě spát

a taky jsem v tu noc počítala, kolik ještě dní...dneska už jen asi 91, chtěla jsem udělat nějaký veřejný odpočítávání na ledničku

ale možná se "odstěhuju" už dřív, jestli bude kam, už se nemůžu dočkat

včera jsem se v noci vracela domů a hořelo Národní muzeum a já se tam skoro rozbrečela, že přece nemůže shořet a ať ho co nejdřív uhasí, a tak jsem přišla domů a nažhavila iDNES, abych zjistila, jak je to vážný a tam ticho po pěšině, a tak jsem dneska četla Ziburův komentář k tomu požáru a pořád mě baví skupina Feri se k tomu  nevyjádřil, počkáme, co Zibura :-D

zítřek strávím hraním seznamovaček s ostatníma buddy, už se nemůžu dočkat aneb ideálně strávená sobota, aspoň, že to je s obědem

Positive

Vlastně je to fajn

Poslední zkouška přede mnou

Státnice za mnou

S holkama už to docela jde

A navíc tím, že vím, že to je všechno naposled, tak na všechny jejich tabulky, aktivity apod seru

Nadějný vyhlídky přede mnou

Teda vlastně jen plány a povinnosti

Stay positive