Už to nenapravím

Takže

Ještě se musím rozhodnout, jestli to bude pozitivní nebo negativní příspěvek. Jsem poslední dobou rozpolcený člověk.

Negativní
protože si připadám tak trochu opuštěná, tak trochu víc
tak, že jsem dneska vlastně hrozně ráda viděla Adriana a hrozně jsem si s ním chtěla povídat
že doma, to není doma, a že jsem dneska měla velký problém se naobědvat v kuchyni, protože tam byl nehoráznej binec a mě z toho bylo nepříjemně
pro všechny ostatní aktivity nemám čas na DP
V. i když mi přijde, že jsem si to vlastně v sobě nějak vnitřně ujasnila, že se s ním nebudu bavit, protože je divnej a že to bude stejně jen pro moje dobro
protože pořád nemáme byt a dokud nebude, tak z toho budu nervózní, a taky se bojím, že budeme bydlet na nějakým sídlišti nebo někde na nějakým zakouřeným Céčku nebo Béčku
a vlastně trochu smutná v souvislosti s tím sestěhováváním, což trochu souvisí s jedním blížícím se jubileem, a tím, co psala nedávno Křoví, a tím, že člověk měl kdysi představu o tom, jak bude jeho život vypadat v 25 a moje idea vypadala jako bydlení spíš s klukem a trochu plánování budoucnosti
a to taky souvisí s tím, že jsme teď s Andy řešily kluky a já se ptala, jestli studuje nebo pracuje, a pak si uvědomila, že kdokoli studuje vlastně bude mladší než já anebo loser a věčný student
a tak se toho všeho nějak děsím
že i máma v mým věku měla manžela a mě a já si tak žiju nežiju na volné noze a vůbec nemám pozitivní představu o budoucnosti, jako jsem ji mívala v minulosti

protože tenhle trailer mě neskutečně baví, ten song, ale celkově, jak je to sestříhaný, prostě jeden z nejlepších trailerů ever

Pozitivní
že mám dvě práci, školu co mě baví a vedu oddíl
vlastně mi přijde hrozně zvláštní, jak jsem se v tom vedení oddílu nějak našla, že mi před dvěma rokama přišlo naprosto nereálný, že bych to kdy mohla dělat, a pak to najednou nějak přirozeně přišlo a přirozeně vyplynulo, ale znova, moje představa o mém životě ve 25 byla úplně jiná
a pak ta vidina toho bydlení, léta, Španělska, tábora, cestování apod.
a taky se vlastně moc těším na praxe
a na Intercamp, jestli bude
a taky jsem na sebe hrdá, kolik toho dělám pro ten ZVaS a jiný věci.

No jo, slyším tu i u nějaký kluky. Myslím, že už jsem skoro pod 60..jj, už jen 59 :-/

Paralelní světy

Poslední dobou převládají nějaký depky.
Všechno si moc beru a navíc jsem nějaká izolovaná.

Tak dneska napíšu nějaký pozitivní.

Že si občas připadám superhustá, kolik toho člověk vlastně dělá a na kolik věcí paralelně myslí a řeší. Škola, práce, práce, ciee, praxe, diplomka, oddíl, ZVaS, byt, Španělsko, rodina,...
Že jsem dneska měla takový velmi kreativní ráno, který sice začalo docela pozdě, ale vzala jsem si počítač, šla do Cafedu, dala si capuccino, pracovala a poslouchala na Spotify playlist productive morning a pozorovala tramvaje. A pak si doma uvařila bezva oběd.

Včera byl vlastně taky dobrej den, teda hlavně večer, kdy jsme si daly celkem produktivní Skype s Aničkou a ségrou a pak ještě jeden s Vaškem, u kterýho mi brnkal na ukulele Of Monster and Men, the Lumineers a vyprávěl, jak Italové neumí anglicky. A pak si Deirdre balila do Barcelony, tak bylo vtipný poslouchat, jak s Rachel řešily, jaký outfity s sebou potřebuje. A taky jsme se smály Pam a její občasný asociálnosti.

D. si to vždycky takhle všechno rozloží na zem, tak jsem se jí musela smát (+ moje noha)

A víc pozitivních věcí asi nemám. Tak čus.

Jo, vlastně se těším na to vaření příští týden. Vlastně na celý příští týden, kdy bude focus group, prostřeno, kadeřnictví, one to one (kdy Lence slavnostně řeknu, že končííííím), exkurze, mafie a výstava ad.