Soběstačná

Četla jsem rozhovor s Jakubem Prachařem, kde mluvil o tom, jak jsou ženy v poslední době soběstačné a jak to pak chlapům ztěžuje jejich obvyklou roli. Na druhou stranu říkal, že má takový žen rád, protože je s nima větší sranda.

Pak, ale to už jsem všem vyprávěla, jak byl ten kluk minulej týden úplně vydřenej z toho, že jsme na táboře jen holky. Že prej na tábor holky jezdí kvůli klukům a jak to tam bez nich dva týdny vydržíme a jak dlouho si s nima voláme. A pak se ptal, jestli nejsme takový ty přehnaně emancipovaný holky. Jako z jeho úhlu pohledu to asi chápu, protože ty křesťani o tomhle mají trochu jiný představy. Ale uznala jsme, že s tím vlastně máme trochu problém, protože co tak pozoruju sebe a nás, tak jsme v určitých věcech trochu soběstačnější, až možná za hranicí. Pak mi to zase samozřejmě ségra vyvracela, že jsem hrozná feministka, ale já si za tím stojím.

Nevím, jestli měl Kuli pravdu, ale možná jsme nakažený Káčovinou.

Dneska se mě mamka ptala, jak je možný, že když je v Praze tolik kluků, že jsem jim nikoho nepředstavila. Prej jestli nejsem moc vybíravá a aby mi neujel vlak. I když uznala, že to má svoje výhody, ale prej zas tak moc ne. A pak taky řekla, že kdyby byl táta tak neschopnej, jako je náš brácha, tak by si ho ve 20 nevzala.

Ještě nějaký moudro? Radši ne, chtěla jsem jen zas po dlouhé době něco napsat, ale nějak mi to poslední dobou nejde.