Ideály

Nebojte, žiju.

Byla svatba, a byla to párty. Měla jsem z nich velkou radost, že se berou z lásky. A tak se jedlo, pilo, tancovalo, povídalo, smálo. Byly to takové vlny, někdy tam byl člověk ztracený, musel tancovat sám nebo s pětiletýma dětma, ale někdy to bylo fajn, když tančil s ženichem, svědkem, pokec s Adamem z Roudnice, kdy jsme celou dobu byli pod drobnohledem mámy, když vytáhli kytary a Matěj hrál Eels nebo ta intenzivní chvilka mezi druhou a třetí ráno na dvorku s Matějem a Ondrou, kdy jeden v sobě měl půl lahve whiskey a druhý jointa a vzpomínali jsme, jak jsme byli malí a nemohli se přestat smát. A právě v týhle chvíli jsme zhodnotili, jak všichni mladý lidi do 20 mají ještě ideály o světě, životě a co všechno změní a dokážou. A v naší krizi čtvrtstoletí už víme, že my už ty iluze nemáme a že 30 zas není tak daleko. Jako ne, že by člověk rezignoval, jen možná nemíří zas tak vysoko, jako před 10 lety. Ale mně to zklidnění vlastně dost vyhovuje.

asi jediná fotka ze svatby, kde jsme vidět (já kupříkladu zrovna líbám ženicha a jsem nervózní, jestli dát jednu nebo dvě pusy :-))

a prostě nejlepší fotka našich psů ♥

Pak jsem taky viděla pár lidí a bylo to fajn, byla na pivu s Honzou, Maruškou a VL, i když přišla AL, tak jsem to musela překousnout. Taky jsem se párkrát viděla i s Vašíkem, Kiki a na svatbě si domluvila pivo s Matějíčkem, jak mu říkal Ondra, když je teď zas svobodný mládenec. A bylo to fajn, vlastně jsem se celou dobu bála, že bude chtít po jednom pivu jet domů a nakonec vždycky objednal ještě další, tak jsem asi nebyla úplně nejhorší společnost(až na to, že se mi pořád chtělo děsně čůrat). Tak to bylo moc fajn. Vlastně to občas bylo dost roztomilý :-)

O víkendu jsem byla na setkání konzultantů s Ekoškolou a nebylo to zas tak hrozný, jak jsem to čekala (protože jsem čekala to nejhorší), i když i tak bych radši byla doma. Jen mi ty lidi prostě nějak moc nepřinášeli a nikoho jsem neznala, tak jsem nemohla vést žádné skvělé konverzace. Jen tam bylo hrozně moc malých dětí, tak jsem viděla děsnou koncentraci prsou kojících matek v mým životě. Ale docela jsem je obdivovala, že tam vlakem se všema věcma a dítětem v šátku přijela. Jen mi ta moje práce dost způsobuje tikot mých biologických hodin. Grrrr. A taky Čáp je někdy taky docela puberťák. I když, jak jsem to shrnula já, tak on ví, že si ke mně může některý věci dovolit. A jak to shrnula jedna účastnice, tak by řekla, ať už mě Čáp nechá na pokoji, ale zas co se škádlivá, to se rádo mívá. 

A taky se utvrzuju v tom, že po skončení EATu nechci v TEREZE pracovat. Protože mi přijde, že by mi brzdila rozhled. Že nějak i tak mám pořád trochu jiný ideály a že bych se v tom vzdělávání tak trochu navždy zazdila.

A tak jak jsem shrnula, když jsem to popisovala Matějovi, mám se teď vlastně parádně, na bytě, v práci a tak. Jediný, co mi to kazí, je ta diplomka a trochu oddíl. Tak tenhle týden s tím obojím musím nějak pohnout. 

A taky jsem včera viděla docela dobrej film, sice takovou romantickou slaďárnu, ale vlastně ještě v mezích. Tak aspoň ten soundtrack je parádní. 

A poslední pozitivní věc je, že dreams come true a za měsíc letíme do Skotska ♥.