také vám to přijde občas jako stejná mizérie? Jako by vám bylo pořád 15 a byli jste úplně marní, nesmělí a trapní? A teď mi je o 10 víc a je to občas stejné.
Tenhle víkend mi to v lecčems připomněl a oživil. Svatba, vyplutí, středisko, alkohol, stejní lidé over and over again.
Nemá cenu nad tím plakat. Ono se tím nic nezmění.
Bavila jsem se v sobotu s námořníkem, který byl vlastně na tý svatbě jediný, kdo za mnou přišel. Tak říkal, že mě obdivuje. A nabídl pomoc, i když jsem si vzpomněla, jak už jednou nabízel, že nám klidně pomůže stěhovat. Ale zas je hodnej. Říkal, jestli mám nějakou míru, kdy bych to pustila. A já, že ne, že bych pro to asi obětovala všechno, školu, práci,...Tak říkal, že jsem přemotivovaná. Já bych spíš potřebovala motivaci odněkud jinud než z oddílu. Inspiraci, pomoc, zážitky, ocenění.
Na záři jsem si dala výzvu, že si budu každý den počítat hodiny, který mi oddíl zabere. Jestli to náhodou nedá dohromady poloviční úvazek.
Vlastně jsem původně chtěla psát o klucích, ale už jsem zas u toho oddílu. O klucích to stejně neřeknu na rovinu a stejně pořád není nic, co by stálo za zmínku. Vlastně mi to určitou část kompenzuje, že můžu o něco pečovat, něco budovat. Asi to e takový můj útěk od té mojí osobní misérie, že se starám o ostatní, místo abych se starala o sebe.
Dneska mám nějakou smutnou náladu, tak se za ten smutný příspěvek omlouvám. Jen mám od soboty nebo spíš od minulého týdne nějakou blbou náladu. Je to asi tím, že se na všech frontách něco valí a já nějak jenom pořád něco řeším.
 |
posílám
trochu pozitivní nálady z Čápovi svatby, skutečnou nemám a tohle mi google
našel jako nejpovedenější...tma, babí léto, zahradní párty, lampióny, taneční
páry a Mates hrající Ret Hot Chilli Peppers
|
Žádné komentáře:
Okomentovat