Snažím se stihnou milion věcí, a přitom prokrastinuju.
Asi se naučím dělat pořádný kafe a otevřu si kavárnu. Nebo se zeptám těch fešáků od vedle, jestli bych u nich nemohla pracovat jako brigádník.
Nebo se naučím péct/vařit. Dneska se mi povedly docela masterpiecy, tak třeba by to byl dobrý start.
Uvnitř mně se totiž odehrává obrovský boj, který se jmenuje diplomka a já se musím hodně moc nutit do toho, ji napsat a tu školu dokončit. Protože to je to poslední, co mi chybí.
A čas běží.
A mně je z toho bídně, zvlášť když už mi i píše vedoucí sám od sebe a já na to prostě nemám čas.
Tak pár vnitřních předsevzetí, na nejbližší dobu
- budu v práci jen tolik, kolik je můj úvazek
- když jsem v práci sama, tak budu opravdu pracovat
- budu si nosit do práce jídlo, abych neměla hroznej hlad a neřešila to sendvičema z Penny
- budu si nosit do práce počítač, abych pak rovnou mohla jít někam makat na diplomce
- budu dělat kompletní přípravy včas
- domluvím si téma závěrečné práce na minimum
- budu dělat úkoly z francouzštiny
- aspoň jednou týdně se vykopu k nějakýmu sportu
- přestanu vařit nebo aspoň budu vařit na delší dobu nebo jídla,co zaberou do 15 min
- nebudu jíst sladký a nezdravý věci, aby ze mě brzo nebyl Metráček
- zablokuju si Facebook a Youtube
- budu svině a přestanu dělat laskavosti pro ostatní, protože na to teď nemám čas
- začnu si plánovat svůj čas
- aspoň do Vánoc se nebudu angažovat v oddíle (což je nereálný)
- v pondělí zavolám rodičům N. a K., protože je čas se k tomu postavit čelem
- přestanu se flákat a začnu psát
Je mi tak ze všeho nějak smutno. Že jsem třeba tenhle víkend musela odřeknout několik nabídek a mrzí mě to, protože bych potřebovala někam vypadnout jako sůl.
No nic, jdu zkoumat dějiny kartografie a GIS, abych měla v pondělí co říct těch parchantíkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat