50

Nějak nic nestíhám a nic nedělám.

Nějak mě nebaví ty přejezdy mezi Třeboní a Prahou, život sbalený do jednoho batohu.

Nějak nevím nic.

Dneska jsem byla se Simčou na obědě a ptala se mě, co budu dělat, až v lednu skončím v TEREZE. Nevím. Nevím, co chci dělat za práci. Nevím, jak by měl můj život vypadat, abych byla spokojená.

Těším se na příští týden, hory a dovolenou.

A dneska jsem šla běhat, jen abych pokořila hranici 50 km za srpen. Je neskutečný žít sám pro sebe, pro běhání, vidět, jak se člověk zlepšuje, jak bez problému uběhne víc a nemusí si neustále stanovovat mety, kdy si dá pauzu, protože už to nepotřebuje. Mít běh jako jeden z automatických způsobů pohybu. Až uběhnu 100 v tomhle roce, koupím si nový boty, prý ty z Lidlu jsou shity, tak ještě 26 km to go. Doufám, že na konci září je budu mít.

Minulý týden jsem běžela a kluk co proti mně jel na kole, tak na mě zvedl palec hore a usmál se. Tak jsem se taky usmála.

Nechci tady nějak machrovat, jen je fajn, dělat v životě věci pro sebe.

Amen

O modrých šatech a dnešku

Koupila jsem si před nedávnem modré šaty s kytičkama, co mají dobrý střih, takže zvýrazňují to dobré (zvlášť když si vezmu tu podprsenku co mi dělá hezký prsa) a skrývají to horší (zvlášť když si vezmu trochu stahovací kalhotky).

Dneska jsem si je vzala, protože mě občas baví, udělat se hezká. Jako když jsem nedávno šla do kina a věděla jsem, že not bad.

A tak jsem měla ty šaty a ráno, protože jsem byla v práci první a musela jsem odemykat, potkala toho jednoho baristu od vedle. Pak to v práci byla docela rychlovka, protože jsme uklízeli jednu kancelář a pak šly na oběd a bylo fajn všechny zas vidět. A pak jsem šla na kafe s Vaškem, což byl vlastně hlavní důvod, proč jsem si ty šaty vzala. Ne, že by mi tak na tom záleželo, ale chtěla jsem, aby Vašek taky viděl, že mi to může slušet. A bylo to fajn. A ten číšník tam byl vtipnej a já na konci měla takový mega faux pas, ale aspoň jsme se oba pak smáli. Pak jsem čekala na Andy a potkala Jitku. Pak jsme šli s Andy na zmrzku. A bylo to fajn. Pak jsem šla na tramvaj a jel se mnou Michal P. a já se rozhodla neignorovat a šla za ním a bylo to fajn. A bylo vtipný, jak mě v těch šatech zčeknul. Toho si člověk podvědomě všímá, i když ten druhej si myslí, jak je nenápadnej nebo si to ani neuvědomí. A ani nevypadal, že by nějak odsuzoval mojí práci v neziskovce. Jen se smál mojí pracovní době, což se smějou tak trochu všichni a měla bych začít bejt v Tereze víc. Pak jsem vystoupila na Flóře a čekala na tramvaj a najednou tam přišel Vašek L, od něhož mám dva měsíce v mobilu nepřečtenou zprávu. A bylo to v pohodě, tak jsme spolu jeli dvě zastávky a já měla na sobě ty šaty. A když jsem přišla domů, tak jsem byla nějak plná všech těch setkání a vlastně hrozně ráda, že se všechna stala.

A pak jsem byla běhat, po Vinohradech. A teď tu pracuju, a budu asi až do půlnoci, abych nějak kompenzovala tu svojí pracovní dobu.

Noste hezký šaty a mějte se rádi. Mně to v poslední době pomáhá.

Radosti posledních dnů

Koupila jsem nový přírůstek do rodiny a miluju ho. Stejně jako léto, ovoce a zeleninu.

Poslední dvě noci se mi zdály fakt divný sny. Třeba dneska o tom, že jsem čekala trojčata se strojvedoucím (nebo řidičem vlaku nebo jak se těm lidem správně říká). A pak ten sen běžel znova.

A pak dnešní cesta vlakem, kdy jsem se rozhodla jet do Prahy osobákem, ne rychlíkem. A byl tam kluk, co hrál na banjo ♥.

Někdy jsou chvíle

kdy tak tuším, proč to dělám