Na jednu stranu to nejhorší jsem zvládla. Na druhou stranu mě teď čeká 14 dní nic moc v práci i tak obecně, protože musím dodělat a dopřipravit tábor, a na tohle dotahování moc nejsem.
Kam se vlastně všichni poděli. Vlastně jsem na to dotahování zbyla sama. Na druhou stranu to to můj čtvrtý tábor jako hlavní vedoucí. I když věci nechávám na poslední chvíli, tak se musím pochválit za to, že to dělám. Že člověk zas bude řešit vše od toho, v kolik budou děti vstávat, jaký jídlo vyhodit, kdy jet nakoupit a kdy nabíjet, kdo bude mí jaký program, kdy přijde přepadovka a kdo to bude vědět, co dát vedoucím za odměnu, jak řešit problémy dětí, všechny návštěvy, pozdní a brzké odjezdy dětí, dotazy rodičů, jestli jemu dítěti není smutno, dotahování vyučtování, focení, .....Nejsem chudinka, jen na to rozhodování jsem nikdy moc nebyla. Ale zas jsem se to díky oddílu mohla naučit :-)
A pak je tu můj neexistující život mimo práci a oddíl, mizející přátelé, a to jak fyzicky, tak i obecně trochu mentálně, ale snad není všem dnům konec. Zas jsou přátelé, které člověk nevidí několik měsíců nebo i víc, a pak je to stejně parádní jako kdysi na koleji, na gymplu, na vejšce, v TEREZE etc.
A pak taková ta dimenze mýho života, která se nikdy nikam moc neposunula a člověk trochu rezignuje. Aneb step 2, ale to radši osobně anebo vůbec. S něčím si nevím moc rady.
A taky návraty k Tomášovi, protože ať je jaký je, tak ty první CD jsou prostě z duše.
Žádné komentáře:
Okomentovat