Ten pravý podzimní

Každý den, když jdu z práce, tak mám takovou potřebu co nejdříve dojet domu a lehnout si pod peřinu. Možná to je podzimem, možná tímhle týdnem, kdy občas z práce odcházím v půl sedmý a vím, že ráno budu zase vstávat brzo, abych všechno stihla.

Je to náročný

A myslím, že vrchol týdne se ještě blíží

Stal se ze mě solitér, který si libuje v samotě.

Štve mě, že neběhám. I když dneska jsem to hodně zvažovala, ale potřebovala jsem si konečně trochu uklidit pokoj. Nějak mi přišlo, že dokud si ten bordel trochu neuklidím, tak bude bordel i v mém životě. A taky jsem se musela sbalit na Katowice.

Tak pokoj je uklizený, jen jsi na něj nějak dlouho zvykám. Pořád mi přijde takový provizorní, tak si ho musím zabydlet.

Ještě bych něco napsala, ale musím zapnout pracovní počítač a ještě něco dodělat.

Žiju, přežívám. Oproti 14 intenzivním dnům v Mexiku, tyhle tři týdny nějak plnou bez větších vzrůš. I když jsem potkala pár lidí, který jsem dlouho neviděla.

A v práci je mi pořád dobře, zvlášť teď na podzim.

How to be single

Jeden o Mexiku, ale asi jich ještě bude, protože i když ten návrat zpátky byl rychlý a nenápadný, tak Mexiko je hluboko uvnitř.

Poprvé jsem někde byla sama, úplně sama, a hrozně jsem si to užila. To, že jsem mohla dělat, co jsem chtěla a nemusela na nikoho brát ohledy. Že jsem si mohla někam na dvě hodiny sednout na náměstí a pozorovat lidi. Nebo v botanický půl hodiny fotit motýly. Najela jsem na tu filosofii, že nemusím vidět všechno, ale je důležitý, že tam jsem. A spoustu věcí se stalo hroznou náhodou, že jsem někde byla a náhodou se tam něco dělo. Měla jsem i dny, kdy jsem byla protivná, ale jen na sebe. V určitých chvílích jsem se bála, že mě přepadne depka, že tam nejsem v páru. Zvlášť když většina lidí tam byla v páru. Jednou to tak trochu bylo hned na začátku, když jsem objížděla cenoty kolem Tulumu a příznávám, že koupat se v jednou není úplně žůžo a vlastně jsem si připadala trochu jako úchylák, když jsem seděla na kraji toho jezírka a pozorovala ostatní, ale jinak vůbec. Trochu mi chybělo se s někým bavit, protože většinu dnů jsem trávila v tichosti pozorováním ostatním. 

Ale byla jsem na sebe vlastně hrozně pyšná. Že jsem to zvládla, všechno. Naplánovat, zařídit, řešit v průběhu i se svou chabou španělštinou. Že jsem si to užila. Nejvíc hustá jsem si připadala v Izamalu. Byl to ten den, který nezačal nejlíp, protože mi ráno nebylo zrovna nejlíp od žaludku, navíc, jsem měla jen autobusový lístek do Izamalu a musela jsem doufat, že odtamtud něco pojede do Meridy. Ale nakonec mě jsem tam dojela za zvuku mexické dechovky a to žluté město bylo boží. Celé jsem to odchodila s krosnou na zádech, kde bylo šest piv pro ségru. A pak jsem s tím vším vylezla na pyramidu, která byla nenápadně umístěna v jednom bloku. Vylezla jsem tam po původních, někde chybějících schodech a nahoře jsem byla sama. Sice nic vidět nebylo, protože Yucatán je placka, ale ten pocit nahoře byl k nezaplacení. A autobusy nakonec jely, takže celý plán dopadl dobře. 

Cestou v letadle jsem se koukala na film How to be single. Vlastně trapný, jako jiný podobný americký filmy s premisou, že je super být single, ale stejně to ty lidi nevydrží a nakonec s někým jsou. Ten závěr se mi ale líbil. Že některý věci si člověk musí prožít sám, aby ho to posílilo.  

Já osobně jsem se naučila spoustu věcí dělat sama a spoléhat jen na sebe. Je to tak nejjednodušší. Dělá to ze mě trochu asociála, ale možná se občas ráda ostatním nepodřizuju, nebo už jsem se mnohokrát zklamala tím, že jsme měli něco domluvené a já na to spoléhala a pak byla zklamaná, když to ostatní odpískali. 

Jezděte pryč, dokud můžete a nemáte děti...

Mexico

Dva týdny intenzivních zážitků, barvy, chutě, vůně, smrady, miliony lidí a samota, páriky, jazyková bariéra, focení, žití každou vteřinou, tancování, sladkosti, chilli papričky, mezcal, pulque, pyramidy, conquesta, Mexičani, vlaječky, moře, hory, motýly, leguáni, mlíko s příchutí piňacolády, narozeninový dort, prales, nekonečné zácpy, banány, mango, nepochopitelný autobusy, opocení, Uber, dia de los muertos, izamal, kočáry, zvířata, vánoční stromeček a zmrzka. 

Po dlouhý době život