Každý den, když jdu z práce, tak mám takovou potřebu co nejdříve dojet domu a lehnout si pod peřinu. Možná to je podzimem, možná tímhle týdnem, kdy občas z práce odcházím v půl sedmý a vím, že ráno budu zase vstávat brzo, abych všechno stihla.
Je to náročný
A myslím, že vrchol týdne se ještě blíží
Stal se ze mě solitér, který si libuje v samotě.
Štve mě, že neběhám. I když dneska jsem to hodně zvažovala, ale potřebovala jsem si konečně trochu uklidit pokoj. Nějak mi přišlo, že dokud si ten bordel trochu neuklidím, tak bude bordel i v mém životě. A taky jsem se musela sbalit na Katowice.
Tak pokoj je uklizený, jen jsi na něj nějak dlouho zvykám. Pořád mi přijde takový provizorní, tak si ho musím zabydlet.
Ještě bych něco napsala, ale musím zapnout pracovní počítač a ještě něco dodělat.
Žiju, přežívám. Oproti 14 intenzivním dnům v Mexiku, tyhle tři týdny nějak plnou bez větších vzrůš. I když jsem potkala pár lidí, který jsem dlouho neviděla.
A v práci je mi pořád dobře, zvlášť teď na podzim.
Žádné komentáře:
Okomentovat