Když se člověk smějě, směje se s ním celý svět. Když pláče, pláče sám...

Musela jsem si dneska koupit flašku vína a teď ji tu piju. 

Sama. 

Poslouchám Sluneční hrob.

Nějak nad sebou truchlím. 

Ale ono se blíží to jubileum, a to já bejvám vždy protivná, stejně jako před třema rokama v Seville, když mi vlastně bylo jen 25.  

Za týden budu zas o rok starší.

Ono je blbé, když se to všechno nikam neposouvá. 

Vlastně mě štve, jak dopadly poslední dva speedy, jak jsme na sebe naštvaný s Vaškem. 

Štve mě, že jsem si tenhle týden uvědomila, že radši sedím do osmi v práci, než abych šla domů. 

Poslední dobou taky bojuju se svým time managementem a prokrastinací. 

No nic, potřebovala jsem tu napsat i jeden negativní. 

Nějak člověk nemusí být pořád happy...

Venku voní šeříky ♥

V rychlosti

Všechno je v rychlosti

Dnes jsem si připadala super výkonná
Po dlouhé době jsem toho v práci hodně stihla, nebylo mi blbě, nebyla jsem unavená, nebyla mi zima

A pak jsem šla ze Želivskýho domu pěšo, poslouchala Rio dokola a byla nejvíc spoko po dlouhý době

Bylo jaro, všechno kvetlo a mně to stačilo

A já chvátala domů, abych si mohla obléct si legíny a vyběhnout do toho jarního voňavého podvečera
Bez sprintů, cílů, jen běžet, protože mě to baví
A přemýšlela jsem nad jary v mládí, ve Hlíně s rozkvetlým šeříkem a rozbitými koleny, u babičky, v Třeboni na schůzkách, na to jedno jaro, kdy byla Nela ještě štěně a já s ní chodila na procházky kolem Starý řeky, poslouchala Good Charlotte, Avril Lavigne a byla spokojená a zároveň pubertálně rozpolcená a depresivní

A pak jsem doběhla, cvičila, dodělávala resty na Jamboree

Začínají se přede mnou valit resty a já nevím, kdy je dodělám
Ale dnešek mi pomohl neztratit nadobro víru