Když se člověk smějě, směje se s ním celý svět. Když pláče, pláče sám...

Musela jsem si dneska koupit flašku vína a teď ji tu piju. 

Sama. 

Poslouchám Sluneční hrob.

Nějak nad sebou truchlím. 

Ale ono se blíží to jubileum, a to já bejvám vždy protivná, stejně jako před třema rokama v Seville, když mi vlastně bylo jen 25.  

Za týden budu zas o rok starší.

Ono je blbé, když se to všechno nikam neposouvá. 

Vlastně mě štve, jak dopadly poslední dva speedy, jak jsme na sebe naštvaný s Vaškem. 

Štve mě, že jsem si tenhle týden uvědomila, že radši sedím do osmi v práci, než abych šla domů. 

Poslední dobou taky bojuju se svým time managementem a prokrastinací. 

No nic, potřebovala jsem tu napsat i jeden negativní. 

Nějak člověk nemusí být pořád happy...

Venku voní šeříky ♥