Doma 6.0

Teda vlastně nevím, kdy mám s těmito názvy skončit, protože jsem byla tenhle týden dva dny v práci. Ale zatím trávím stejně většinu času doma, takže s tím pokračuju.

Jsem zpátky v Praze a je to zatím fajn, všechno se tak pomalu vrací do normálu, lidi všude, práce, režim atd.

Včera jsem se pod rouškou tmy vydala večer ven a byl to konečně ten běh, který mi chyběl. Ten běh voňavou jarní Prahou.

Na začátku roku 2020 jsem si říkala, že tenhle rok musí být fenomenální.

O pár měsíců později je to pravý opak. Většinu trávím sama a většina mé komunikace probíhá přes počítač, mobil nebo roušku.

Ach jo

Doma 5.0

Nestěžuju si, vlastně se mám nejpohodověji za posledních pár dnů/týdnů/měsíců.

Jsem doma, ve Hlíně, u našich. Jezdím na kole, běhám, cvičím. Poznávám místa, kde jsem ještě nebyla, i když jsou za humny. Občas se tak někde vykydnu u rybníka a kochám se. Fotím, aspoň trochu. Občas si udělám kafíčko a sednu si na zahrádku.

Na Instagramu jsem dneska zachytila takovou akci, že si člověk napíše, co si z karantény odnáší a vlastně mi to nepřišlo tak blbý.

Já si odnáším následující

• že potřebuju přírodu víc, než jsem si myslela a musím v ní být více
• že je fajn jezdit po Praze na kole
• že je fajn být fit 
• že se budu snažit si víc vařit i až to skončí
• že budu víc v Třeboni, protože je to tu nejkrásnější
• že na jednu stranu fakt potřebuju chodit do práce kvůli socializaci, protože potřebuju potkávat lidi, na druhou stranu si dokážu až neuvěřitelně vystačit sama se sebou a to mě trochu mrzí. 

Ještě tu budu pár dní v ráji a pak vyrazím zpět do Prahy, do práce, do Strašnic. Ale ještě potřebuju chvíli dobíjet baterky. 

Doma 4.0

Tak první pozitivní, byť snad nejsem corona-pozitivní.

Jsem doma, ve Hlíně.

V pátek mě přivezli naši a první, co jsem udělala, tak jsem si nasadila běžecký boty a vyběhla.
Sensation, jak říkají v józe.
Konečně tam nebyla ta úzkost, kterou jsem měla v Praze.
Jen já, les, rybníky, sluníčko, srnka přes cestu, labutě.

A pak celý víkend venku, na kole, šití roušek na stroji a pohodička.

Včera jsme na oběd grilovali a byla to paráda.

Praha je skvělá, když tam je co dělat. Ale teď je vlastně zakázaný dělat všechno, co jsem měla na Praze ráda. Jít na pivo, jít za kulturou, do kina, do divadla, do bazénu, na jógu, vídat spolupracovníky, jít někam na oběd, na kafe, na farmářský trhy, ....

Zatím jsem ve Hlíně, protože se mi nechce být v Praze, omezená 3+1 a balkonem. Nevím, jak dlouho to tu vydržím, ale snad to bude brzo lepší.

Slunce v duši

Doma 3.0

Pardon. Moje karanténní články nebudou pozitivní.

https://magazin.aktualne.cz/mladi-lide-nezazili-krizi-karantene-se-tezko-prizpusobuji-a/r~70136afa74c511eaa25cac1f6b220ee8/

Tenhle týden to bylo mizerné, bylo toho hodně v práci a zároveň už mi z toho hrabalo. Nikam se to nevyvíjí, nic se nemění. Člověk vstane, cvičí, snídá, pracuje, obědvá, pracuje, cvičí, kouká na něco na PC a pak jde spát. Každý den.

Dneska jsem měla extrémně blbou náladu. Asi mě naštvala naše konverzace s holkama, kam psaly, jak si to vlastně hrozně užívají, dohání resty, vaří, pečou, jezdí na kole. A já nějak podobný pocit už dlouho necítím. Asi nedokážu být tak dlouho asociální, bez kontaktu s lidma. Nedokážu tak dlouho trávit v jedné místnosti, v jednom bytě, sama. Četla jsem, že to hodně dopadá i na singles lidi.

A tak jsem se sebrala a vyrazila do lesa, na výlet a pak na kolo. A tak mě to nakoplo. Aspoň v tom, že momentálně nemám tak blbou náladu. Na konci výletu jsem si v Modřanský rokli našla na mapách.cz takovou malou cestičku ve stráni, kde nikdo nebyl. A já si sundala tu podělanou roušku a byl to nejlepší pocit za několik posledních týdnů. Sluníčko, vůně lesa a jara.

Stačí málo

Vzpomínala jsem na ta nejlepší jara, který jsem prožila. Jaro v primě, kdy jsem běhala všude venku a sbírala kytky do herbáře. Jaro, kdy byla Nela štěně, a já s ní chodila kolem Starý řeky. Jaro v prváku na žurnalistice, kdy jsem fotila na Praktiku. Jaro v Kodani. Vlastně jsem tenkrát vždycky taky byla sama.