https://magazin.aktualne.cz/mladi-lide-nezazili-krizi-karantene-se-tezko-prizpusobuji-a/r~70136afa74c511eaa25cac1f6b220ee8/
Tenhle týden to bylo mizerné, bylo toho hodně v práci a zároveň už mi z toho hrabalo. Nikam se to nevyvíjí, nic se nemění. Člověk vstane, cvičí, snídá, pracuje, obědvá, pracuje, cvičí, kouká na něco na PC a pak jde spát. Každý den.
Dneska jsem měla extrémně blbou náladu. Asi mě naštvala naše konverzace s holkama, kam psaly, jak si to vlastně hrozně užívají, dohání resty, vaří, pečou, jezdí na kole. A já nějak podobný pocit už dlouho necítím. Asi nedokážu být tak dlouho asociální, bez kontaktu s lidma. Nedokážu tak dlouho trávit v jedné místnosti, v jednom bytě, sama. Četla jsem, že to hodně dopadá i na singles lidi.
A tak jsem se sebrala a vyrazila do lesa, na výlet a pak na kolo. A tak mě to nakoplo. Aspoň v tom, že momentálně nemám tak blbou náladu. Na konci výletu jsem si v Modřanský rokli našla na mapách.cz takovou malou cestičku ve stráni, kde nikdo nebyl. A já si sundala tu podělanou roušku a byl to nejlepší pocit za několik posledních týdnů. Sluníčko, vůně lesa a jara.
Stačí málo
Vzpomínala jsem na ta nejlepší jara, který jsem prožila. Jaro v primě, kdy jsem běhala všude venku a sbírala kytky do herbáře. Jaro, kdy byla Nela štěně, a já s ní chodila kolem Starý řeky. Jaro v prváku na žurnalistice, kdy jsem fotila na Praktiku. Jaro v Kodani. Vlastně jsem tenkrát vždycky taky byla sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat