Jen si to tu odložím

Jídlo je věda. Je to těžký a každý člověk s tím stále nějak bojuje. Někdy sám se sebou a s chutí na sladké :-) Někdy s komentáři ostatních.
Přála bych se s ostatníma nesrovnávat. Přála bych se, aby lidi trochu méně řešili, jak kdo vypadá, kolik kdo váží, kolik zhubnul a jestli to bylo potřeba. Nebo přibral a naopak. I když to dělám i já. Tak se na tom pokusím zapracovat a neřešit to tolik u ostatních ani u sebe.
Lidská psychika je hrozně komplikovaná věc, která člověku dokáže hodně ovlivňovat život. I já se snažím pracovat na těch komplexech, který v sobě mám od dospívání a dětství a který se týkají mé méněcennosti, váhy, vzhledu, vztahů atd. A některý se hrozně blbě překonávají a pořád tam v hlavě vyskakují, i když jsem dospělejší, rozumnější a sebevědomější.
Poslední dobou to je nějaký stěžující a uplakaný období, ale nějak s některými věcmi v mé hlavě zápasím.
Přeju pěkný zbytek jara.

Doma/život 7.0

Jsem asi jediná, která na otázku, jak sis užil karanténu, neřekne, že to bylo bezva.

Nebylo to bezva.
Byl to nekonečný dlouhý asociální stereotyp.
Zjistila jsem, že potřebuju vídat lidi, být mezi nimi.

Nejhorší to bylo s příchodem mých narozenin. Ty jsem celé strávila sama. Bála jsem se, že z toho bude špatná a proto jsem si ten den naplánovala tak, abych dělala věci, které mám ráda. Ale stejně to večer skončilo ubrečenou krizičkou jako dny předtím a poté.

Nějak mi nic nedávalo smysl. To, že vlastně všichni mají svoje životy a já se v ostatních jen tak míjím. To, že vlastně ti lidé ubývají. To, že mám poslední rok do třicítky. To, že jsem cvičila ten den jógu a ta lektorka říkala, kam chcete růst. A já nevěděla, já nevěděla, kam v životě jít, aby to mělo smysl.

Moc se to od té doby neposunulo, jen se trochu rozjel život, částečně už chodím do práce, potkala jsem první lidi, byly první párty atd.

Naskočilo to do takové divné koleje, z který taky nejásám.

Ale mám za sebou dva parádní víkendy v přírodě, mimo civilizaci, který mě trochu vyléčily.

Pardon, za negativitu.

Ale

Mám teď zrovna takový divný období, kdy nevidím světlo na konci tunelu.

They tell me life is short, but today it feels long
And I'm not sure there's a single group to which I belong