Malé radosti

Je to jako na houpačce. Chvíli to je hrůza a chvíli fajn. 

Jediný smysl mi teď dává běhání. Protože se při tom člověk vyvětrá a zároveň nějak vybije tu všechnu frustraci z toho, že celý dny jen sedí před počítačem. 

A taky se mi nějak vlastně líp běhá, když se venku ochladí a dobře se dýchá. 

Loni jsem trénovala na půlmaraton a týden předtím jsem si vymkla kotník. 

Tak jsem se na něj přihlásila letos zase. Ale nakonec se odsunul až na příští rok. 

Ty loňský ani letošní podzimní běhy mě vlastně moc nebavily, protože jsem věděla, že musím hodně běhat, abych měla na ten běh natrénováno. Letos jsem s tím děsně bojovala v září a v říjnu, že jsem začala být hrozně unavená a ten běh mě přestal bavit. 

Tak jsem si dala trochu pauzu. 

A od té doby, co mi teď začala nová karanténa, tak jsem začala zase běhat a je to úplně jiné. 

Je tam ta radost z pohybu, z překonání. 

Je tam ta forma, kterou mám za letošek naběhanou a která byla a v září a říjnu někde schovaná. 

A tak jsem si řekla, že si ten půlmaraton zaběhnu tenhle víkend sama. Když jsem na něj tak trénovala :-)

A bylo to nejlepší. Až na jednu slabou chvilku v Branné se mi běželo nádherně. A bylo to tím, že jsem tam byla sama, nebyla stresovaná lidma kolem a navíc bylo nejkrásnější počasí na světě. Po mlhavých dnech na chvíli mlha stoupla a celou dobu mi takhle krásně se slunečními paprsky čarovala v lese. 

 Před nedávnem jsem si uvědomila, že to je fakt o psychice, a ta to má tenhle rok mnohem náročnější než ty přechozí. Člověk bojuje, aby vstal, když ví, že ho nic skvělýho vlastně za celý den nečeká. A ani nemá představu, kdy se jeho život alespoň trochu přiblíží tomu, jaký byl předtím, jak ho naplňoval a dával mu smysl. Jsou to jen nekonečné dny doma, které se ozvláštní vařením, cvičením nebo během. Online setkání s kamarády taky nějak nedávají smysl, protože co člověk ze svého života vlastně má sdílet, když se nic neděje. 

Stává se ze mě poustevník, který je nejradši sám doma s čajem. A bojím se, že mi to asi zůstane. 

Ale ono jednou přijde zase jaro, světlo, teplo...