Nostalgie

Jen další výkřik

Procházela jsem starý fotky a chybí mi

Kodaň

Barcelona

Mexiko

Island

Skotsko

Slovensko

Brusel

Mallorka

Izrael

San Francisko

a další

Každý z těch míst se na mě nějak podepsalo

Nejvíc asi Kodaň

A i když to pro mě byl hrozně těžký půlrok

Tak mě to hrozně nasměřovalo, kam dál

Jak může stát fungovat

Co můžu třeba jednou dělat

Hodně teď přemýšlím, co dál

Jestli se někam neposunout

Přijde mi, že by to moje "kariéra" potřebovala

Připadám si v hodně věcech zaseklá a tohle je možná jediné, v čem to momentálně jde

Zároveň je moje práce jedinej kolektiv, ve kterém v současnosti jsem 

Uvidíme

Ale do Kodaně bych jela

Smile like you mean it

Přemýšlela jsem dneska u večeře, jak popsat svoje momentální pocity

Asi tak, jako když Damon a Bonnie uvízli v paralelním prostoru a každý den byl stejný, uvařit snídani, vyluštit křížovku, nakoupit a další den znova

Na co se těším? Co mi za poslední rok udělalo radost?

Už ani nevím

Většinu dne trávím na svých 9 metrech čtverečních

Pracuju

A pak běhám

Cvičím

Vařím 

Peču

Zalívám sazenice

Prokrastinuju na Youtube a Instagramu

A pak jdu spát

Ale musím se přemlouvat, protože se mi nechce jít spát, protože se mi nechce ráno vstávat 

A mít to celé znova

A víkend, velké vzrůšo

Dlouhý běh

Na kafe do Vršovic

Na velký nákup 

A pak je neděle večer a další týden

Ach jo

Kontakt s lidmi mimo práci mám minimální

Ale vlastně ani nemám moc co ze svého života sdílet, protože jsem ho bych ho shrnula do těch deseti slov, který jsem psala výš

Nějak mi zmizely malý radosti 

A ano

Sice upeču kváskový chleba

Ale co z toho

Chybí mi vídání lidí

Hudba

Koncerty

Něčemu se upřímně smát

Neznámá příroda

Sluníčko

Hezky se obléct

Rodina 

Těch pár kamarádů, co jsou ještě nějak v mém životě

Lidské úsměvy bez roušek

Když je dneska to MDŽ