Přemýšlela jsem dneska u večeře, jak popsat svoje momentální pocity
Asi tak, jako když Damon a Bonnie uvízli v paralelním prostoru a každý den byl stejný, uvařit snídani, vyluštit křížovku, nakoupit a další den znova
Na co se těším? Co mi za poslední rok udělalo radost?
Už ani nevím
Většinu dne trávím na svých 9 metrech čtverečních
Pracuju
A pak běhám
Cvičím
Vařím
Peču
Zalívám sazenice
Prokrastinuju na Youtube a Instagramu
A pak jdu spát
Ale musím se přemlouvat, protože se mi nechce jít spát, protože se mi nechce ráno vstávat
A mít to celé znova
A víkend, velké vzrůšo
Dlouhý běh
Na kafe do Vršovic
Na velký nákup
A pak je neděle večer a další týden
Ach jo
Kontakt s lidmi mimo práci mám minimální
Ale vlastně ani nemám moc co ze svého života sdílet, protože jsem ho bych ho shrnula do těch deseti slov, který jsem psala výš
Nějak mi zmizely malý radosti
A ano
Sice upeču kváskový chleba
Ale co z toho
Chybí mi vídání lidí
Hudba
Koncerty
Něčemu se upřímně smát
Neznámá příroda
Sluníčko
Hezky se obléct
Rodina
Těch pár kamarádů, co jsou ještě nějak v mém životě
Lidské úsměvy bez roušek
Žádné komentáře:
Okomentovat