Koketa

Mám ráda to slovo

Ale nemám ráda to chování

A dost s tím bojuju

Protože to neumím

A protože nemám tu vnitřní hranici, co je ok

Protože se bojím, že to bude trapný

Že se bude říkat, že jsem trapná, otravná

A taky neznám tu hranici

Když ti někdo v práci řekne, že ti to sluší

Co je ok

Já sama jsem si říkala, že budu lidem víc říkat, že jim to sluší

Protože mně to vždycky udělalo radost

Ale teď jsem z toho spíš rozpačitá

Protože Dominik Feri

Protože se pak chovám jako divná povrchní koketa

Protože nesnáším to, že tlustým lidem se to neříká

A tak

Ach jo, já se těch strachů a sebepochybování asi nikdy nezbavím

A ještě k tomu tématu

Poslouchala jsem po čase Vyhonit ďábla o sexismu (nějak mě ten podcast poslední dobou moc nebaví, ale tohle bylo zajímavý). A ty holky mluvily o tom, jak se vždycky srovnávaly v kariéře a ve všem jen s holkama, a já si uvědomila, že to tak mám taky. Že v práci a jinde beru jen jako konkurenci holky. Že kromě pracovního srovnávání pořád řeším, kdo je oblíbenější, populárnější. 

Že to mám v tý hlavě pořád rozbitý

Jinak 

Nevim

Ale moc radostí

není