Připadám si jako letící střela.
Která letí a plní jeden úkol za druhým.
Tenhle týden byl hrozný, příští bude taky.
Ale když jsem to řešila na terapii, tak jsem říkala, že jsem na sebe vlastně pyšná. Že to všechno zvládnu.
Třeba včera jsem moderovala část debaty.
Já, člověk, který v 16 nedokázal oslovit cizího člověka.
I když jsem do té debaty spadla rovnýma nohama, protože ten původní moderátor prostě v průběhu odešel.
Taky jsem byla na GEKA srazu a vlastně mi bylo příjemnější se bavit s klukama, protože skoro všechny holky tam byly matky. Ale s pár podobně raženýma jsem založila klub nemám dítě a nejezdím na kole.
Dneska jsem byla v práci.
A byla produktivní. Po dlouhé době.
Protože tam byla velká obrazovka a zároveň klid.
Můj pokoj je velký chaos.
V lednici mám těsto na perníčky a nevím, kdy je upeču.
Nevím, kdy budu kupovat dárky.
Nevím, co budu dělat na Vánoce a na Silvestra, ale naštěstí na to nemám čas myslet.
Žádné komentáře:
Okomentovat