= dnešek
Ráno jeden pozvbudivej mail, ale jak nad tím přemýšlím, tak zas no way.
Pak dopisování básně a poprvý jsem letos přišla do školy, zatim jsem se docela držela.
***** Š****s (radši budu nekonkrétní, učitelé mají nějakou nepochopitelnou touhu vyhledávat si, co se o nich píše na netu a cizích blozích) mě zas naštval. Člověk se s***s básní a časovým rozměrem lásky (jako bych fakt měla o čem psát) a úplně zbytečně, pak nám tam vyprávěj nějakou svojí teorii, kterou si vycucal z prstu a kterou jsem vůbec nepochopila. Na příště musíme vymyslet jazyk slepýho červa, wtf, nesnáším ho. (Ještě, že nikdo neví koho).
Pak jsem se rozhodla, že nebudu chodit na Pilates a místo toho šla na oběd.
Z tramvaje jsem viděla Martina Krause.
Pak jsem měla fotku a moje autoportréty byly největší propadák, tadadadá. Ale jinak se moje fotky líbily, prej mám talent na portréty, tak je budu fotit dál, už se těšim:-) A taky na Thao, snad přijde:-)
Pak byl feminismus, pořád tomu moc nechápu a nedokážu si udělat názor. Na druhou stranu mě těší to, že nejsem ta slečinka, co podporuje obraz ženy jako sexuálního objektu. Napsala jsem si jednu myšlenku z minula: "zaběhlý řád dává výhody", což znamená, že když budu krásná a vypadat podle prototypu krásné ženy, tak mi z toho potečou jen a jen výhody. Takže, už podruhé, tadadadá.
Pak jsem z tramvaje viděla Braňo Holička.
Na Albertově jsem pozdravila holky, zjistila, že ten úkol jsme měli udělat do 14.10. a ne do 14 dnů, takž už potřetí tadadá.
Tak jsem šla dodělat ten debilní úkol a dělat, že jsem to nevěděla, cestou jsem potkala ZŽ. Takže tadadadá počtvrtý.
Pak jsem teda šla konečně na tu přednášku a plodně ji využila k tomu, abych napsala povídku. Po dlouhý době jsem něco napsala celý v ruce. Jmenuje se "vůně kávy" a líbí se mi, jen příště už chci napsat nějakou akční a vtipnou.
Pak jsem pozorovala, jak je vtipný, když mezi ženou a mužem nemůže být přátelství, kde není nikdo nic dlužen. Pobavila mě Kristina a) tím, jak řekla, že je to děsný, jak Vašek pořád dolejzá, b) tím, že řekla, že je dobře, že s náma pořád chodí do ročníku Tomáš Formánek, kvůli tomu, jak mluví. Má pravdu, děsně mě baví ho poslouchat.
Pak byly Gisy, zas mega trága. A ten učitel mluvil jako L**(anonymous). Jako děsněj nadšenec jsem tam zůstala skoro úplně poslední a čekala, až se mi to vyplivne ten model. Nevyplivlo. Ze školy jsem odcházela ve 20:10.
Rozhodla jsem se jít pěšky, nakoupit si jídlo.
Na kolej jsem došla ve 20:49, nenapadlo mě, co k večeři, tak jsem si dala mrkev s cottagem. Už jsem jak ségra, ale bylo to dobrý.
Dodělala jsem jeden debilní graf na zítřejší metody, přepsala tu povídku a ještě nekončím, i když už bude půlnoc.
Ty úterky mě budou zabíjet.
Včera jsem si zajela pro svojí první knížku na Bc. práci.
Konečně se naučim profi upravovat fotky.
Tak ještě se musím podělit o svůj výtvor, přijde mi vtipnej.
Dveře naší fakulty
Jsou těžké a přesto
kdo otvírá je často
stane se Herkulem
ne snad, že by se stal bohem
ale když jim řekne sbohem
krom titulu pyšní se i bicepsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat