Když si něco doopravdy přeješ, celý Vesmír se spojí,a bys to mohl uskutečnit. Paolo Coelho
Tentokrát si to nepřeju za sebe, ale za někoho jinýho. I když vlastně je to sobecký, protože si strašně přeju, aby se někomu něco povedlo, protože jinak pro mě geografie, Praha, VŠ, nemá smysl.
Je zkouškový, spoustu učení, nestíhačka, a tak.
Minulej víkend byl děsně pozitivní, nejdřív matgeo (:-)) a pak volby. Taková nová česká reality show, líbilo se mi, jak jsme s mamkou jásaly nad každou desetinku procenta, jak Karel stoupal :-).
A ten koncert ve středu na Jiřáku byl super. Jsem ráda za Peťu s Ivčou. Za svařák, víno a holandskou goudu Euroshopper, za Michela Jacksona, Tata bojs, Lucii,...
A přišel i Lukáš. To radši no comment, přijde mi, že některý věci a pocity prostě člověk nedokáže neovlivnit, i když se snaží sebevíc.
Nějak se poslední dobou nebavíme se ségrou, jakoby jsme byly každá někde jinde. Navíc mě některý věci, který dělá a říká trochu vytáčí, ale možná je to trochu závist.
Navíc mi přijde, že obecně...nevim, přemejšlim, jaká je hranice rozdílnosti lidí, aby spolu mohli kamarádit. Že někteří jsou diametrálně odlišní.
Navíc mám ohledně toho posledního víkendu truchu blbej pocit. Že mě mrzí, jak se Kočky chovaj. Že se zároveň trochu nechci, aby lidi, který v sobě nemají zakódovaný téměř žádný skautský hodnoty a principy, vedly dál ten oddíl. I když si říkám, že my taky nejsme svatí.
Taky si v některým věcech připadám jako z doby Jane Austenový.
Hmmm.
Taky jsem asi naprosto neschopnej člověk a Lobo s Káťou mě asi musí nesnášet, ale prostě nepatřím mezi nejplodnější, nejkreativnější etc. lidi.
Bože, už aby byl červenec!!!!!!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat