Ne nadarmo mi říkají Sexy

Tak, nevim co dodat.
Včera jsem se vrátila z hor s celkem smíšenými pocity, ale nakonec musím říct, že se mi odtamtud spíš nechtělo, i když mě na druhou stranu několik lidí už pěkně vytáčelo.
Asi nemá moc cenu to nějak rozepisovat, protože "kdo nezažil, nepochopí", ale jen tak ve zkratce.
Bylo fajn, že tam byla Kristina, bez ní bych odjela už asi v pondělí nebo v neděli večer. Škoda, že jela už v ve středu pryč :-(
Byla to sranda, pozorovat, jak jsou ty největší esa od nás z ročníku permanetně na sračky.
Vytáčely mě ty vlekaři a jejich oplzlý kecy. Prostě 100x radši za oplzlý kecy těch snowboarďáků, než těch 40+ letejch oplzlejch chlapů. Fuj.
Nakonec se dalo bavit i s tou high society z Geka.
Pobavila mě storka a Vencovi a ručce + o Shonovi a Novým Zélandě. Člověk by nevěřil, co se někomu může stát.
Bavilo mě lyžovat a že tam nebyli žádný lidi. Jen škoda, že jsem na svém carvingovém stylu začala pracovat až poslední den.
Je hustý jezdit potmě 2 m širokou prudkou lesní cestou. A i když jsem jela jak posraná, tak jsem skoro nespadla.
Bylo fajn, jak se s náma bavil Honza Albert (syn jednoho učitele).
Bylo vtipný, jak jsme dělali, že u nás na pokoji spí ty lidi, který vůbec neměli přijet :-D Ale nakonec jsme bydleli s fakt moc fajn lidma (i když jsem se nejdřív bála bydlet s párem). Fakt mě bavili hlášky typu: "Krisí, jelikož si z nás jediná spala, tak to tady musíš uklidit, u nás by to bylo nebezpečný."
Ve čtvrtek večer mě naštvalo, že si celá parta GEKA připravila jednu společnou scénku a nám neřekla. I když jsme měli taky docela vtipnou.

Taky je vtipný, co všechno dá člověku skaut. Že umí nasekat dříví a rozdělat oheň. Že umí mejt nádobí a vařit. Že zas nejni taková fajnovka. Některý lidi mě fakt bavili, ale v dobrým slova smyslu. Jako otázka, jestli si má dát do dřezu špunt, když chce mejt nádobí, byla fakt vtipná. A pak poslední den mi fakr připomínal konec skautský akce. Mytí hromady nádobí, zametání, vytírání,.... Jen bylo fajn pocit stát v místnosti, kde tři kluci zametali :-D.
Bylo vtipný, jak jsme všem dávali přezdívky. Zvlášť tragédům z chemie a ochrany ŽP. Byly fakt marný. Hned první večer jsme si každá z nás vybrala toho největšího tragéda a ten byl jako její. Jen ten muj se dal hned první večer dohromady s nějakou chemičkou, tak smůla.
Hodně lidí o nás řeklo, že jsme škodolibý. Asi na tom bude něco pravdy :-D
Bylo fajn, jak jsme všichni geografové (navíc s čerstvými poznatky z gemorofologie). Bylo fajn se rozhlídnout  a zkoumat, jak asi ty kopečky kolem mohly vzniknout. Ale stejně si myslím, že tam byl ledovec ;-)
A pak jako na všech akcích, tak se párovalo, grrr. Jako, že jsme byli tři a já byla zase jenom vzduch. Deja vu. I když zase si říkám, že ani nechci, aby měl o mě zájem ten děsnej Alešek a Honzu jsem dobrovolně přenechávala Martině. Jen mě pak dostávalo, jak se s ní všichni loučili a ujišťovali se, že na sebe mají čísla a tádydádydá.
Ale člověk to asi moc hrotí, v úterý večer jsem měla krizi, tak když byly holky na nočku, tak jsem 1 hodinu a 5 minut volala ségře, a když to pak vypadlo, tak ještě chvilku, než se mi vybila baterka. Jsem marná.
Nakonec to bylo fajn, kdyby neodjížděla Kristina, tak bych tam nebyla takový pátý kolo u vozu, navíc by pro mě byla trochu mostem k tomu, bavit se s ostatníma.
Ale dohodly jsme se, že za rok pojedem zas.
Vlastně to bylo moc fajn :-)