Když jsem minulej tejden byla na horách, tak v úterý děsně sněžilo a byly děsně velký hroudy sněhu a mě to děsně nebavilo a štvalo, protože můj univerzální oblouk se na to nehodil. A když už jsem tam dole, na tý nejhorší části sjezdovky měla mega krizi, tak jsem si řekla dost. Že se tam přece nerozbrečim, že mi to nejde. Že dokud prostě nedám ty nohy k sobě a nebudu dělat kratší oblouky, tak to prostě nepůjde.
A pak jsem přemejšlela, že je to takhle vlastně pořád, dokud bud jenom remcat a nebudu se snažit, tak se prostě zázraky dít nebudou.
Dnešek byl fajn, mám ráda školu a nové poznatky. A fotky a angličtinu a tak.
Přála bych si, aby určitý věci byly jednodušší.
P.S. už nikdy nepůjdu do DOXu, nechápu, proč tam maj tak děsně psycho výstavy
Žádné komentáře:
Okomentovat