Jinka bych toho chtěla napsat strašně moc.
Zapomněla jsem si totiž o Velikonocích u babičky deníček a teď jsem trochu nevypsaná.
Protože není žádná nová hudba, vracím se.
A jsem ráda za následující trojku. Scouting, Sunrise a Mika. Za to, že nejsou tuctový, i když jsou možná moc popíkový, mám je ráda. A tak balancuju mezi Sunrise a Scouting a představuju si, jaký to bude, až se jednou v daleký budoucnosti třeba konečně podívám do těch vysněnejch Států.
A budu si říkat
A pak se slzou v oku
Taky mi pomalu začíná docházet, že budu končit na žurnalistice. A je mi z toho smutno. Bude mi to chybět, i když myslím, že napíšu ještě nějakej srdceryvnej článek po státnicích, tak si to teď nechci.
Ale teď bohužel jede vlak, a já v něm bohužel musím dojet. A zvlášť poslední rok to byla jedna dlouhá jízda bez šance na odpočinek, vlastně pořád jsem dělala něco do školy, na Pavučinu a to je vlastně všechno. A co ze mě jednou bude?
Ach, jo další víkend nad učením, a to pořád není učení na státnice, juhů, aby mi za 3 tejdny nekapaly slzičky smutku z toho, že tam budu muset v září zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat